Cesta z města, Hranice – Trojmezí u Aše – Hranice (2)

5. den - cesta z Uherčic do Jindřichova Hradce

Silnice číslo 409 nedaleko státní hranice je příjemně zvlněná s dalekými rozhledy, bez provozu, lemovaná množstvím pěchotních srubů lehkého opevnění. Držíme se značení cyklotrasy číslo 48. Projíždíme mikroregion Vranovsko. Ve Vratěníně upoutá budova bývalého kláštera bosých Augustiánů, Eremitů a socha rytíře Rolanda, symbolu svobody tržních práv. Obec byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou a v seznamu na informační tabuli má řadu památkově chráněných objektů. Za obcí u cesty stojí barokní socha sv. Donáta, ochránce před bouřkami. Je u ní ukrytá cache.

Dávám se do řeči s v protisměru jedoucím cykloturistou. Putuje sám kolem hranice republiky. Brašny má nabalené „na lehko". Když to jde, spává po penzionech. Na cestě je týden, denně ujede přes 100 km, startoval někde na severu Čech a něco už z plánované trasy jel vloni. Popřáli jsme si šťastnou cestu a vydali se každý opačným směrem.

Před obcí Rancířov opouštíme Jihomoravský kraj, okres Znojmo a vjíždíme do Jihočeského kraje, okresu Jindřichův Hradec. Chvíli jedeme ekologicky čistým údolím řeky Moravská Dyje a míříme do obce Písečné, kde nás zaujal renesanční zámek přestavěný z mohutné gotické tvrze. Projíždíme krásnou krajinou, malebnými vesnicemi, občas vysvitne sluníčko, minimální provoz, pěkná silnice. Když už si moc libujeme, obloha se zatáhla a těsně před Slavonicemi přišla bouřka. Nasazujeme pláštěnky a před největší průtrží mračen se ukrýváme v lese. Pokračujeme už za mírnějšího deště do města, doufaje, že se bouřka brzy přežene.

Slavonice jsou městskou památkovou rezervací. Patří mezi renesanční města jihozápadní Moravy a leží v jižní části Českomoravské vysočiny. Město má dodnes zachovalé části městského opevnění a městské brány. Jeho dominantou jsou dvě náměstí tvořená středověkou zástavbou měšťanských domů a kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující městskou věží. Slavonice jsou překrásným a ojedinělým souborem goticko renesančních památek. I dnes je město plné zájezdových autobusů, turistů, cyklistů. Ukrýváme se před deštěm v cukrárně na náměstí Míru. Renesanční dům má v mázhausu vějířovou sklípkovou klenbu se dvěma visutými svorníky a na stěnách sgrafitové kolorované erby. V patře je umístěno regionální informační centrum. Když déšť stále neustává, přesunujeme se do restaurace hotelu Arkáda naproti přes náměstí. Ta je umístěna v pozdně gotickém domě, s nástěnnými malbami v loubí. No nádhera. Bouřka se nějak usadila nad námi a ne a ne se pohnout jinam. Nakonec jsme se neplánovaně ve městě zdrželi tři hodiny.

Konečně pokračujeme do České Kanady. Česká Kanada je oblast rozprostírající se mezi Novou Bystřicí na západě, Slavonicemi na východě, státní hranicí s Rakouskem na jihu a Landštejnskem na severu. Svůj název tato část krajiny získala pro své specifické přírodní a klimatické podmínky. V zimě je zde opravdu více sněhu a chladněji, celkový ráz krajiny a vegetace jsou téměř horské. K názvu Kanada přispěl i fakt, že se jedná o nenarušenou a divokou krajinu bez rušivých zásahů civilizace.

Ze Slavonic se držíme značené cyklotrasy číslo 32. Krátká zastávka v Pevnostním areálu Slavonice, areál zahrnuje celkem 12 lehkých objektů, které byly součástí obranné linie ČSR v letech 1935 - 1938, objekty jsou zrekonstruovány do původní podoby. Kolem Památníku železné opony Slavonice - Kadolec, který je tvořen ukázkou ženijně technických zátarasů, historického hraničního kamene Čechy/Morava u silnice číslo 152, míříme do Starého Města pod Landštejnem.

Stoupáme opravenou silnicí k hradu Landštejn. Sledujeme stále červenou turistickou značku, která stoupá k lesu a dále na ostroh k zajímavým skalním útvarům. Na jedné ze skal stojí romantická kaplička z 19. století. Podle pověsti ji postavil místní revírník z vděčnosti za uzdravení manželky.

Královský hrad Landštejn střežil nejen zemskou stezku, ale i část hranice mezi českými zeměmi a Rakouskem. Představuje ojedinělý komplex svého druhu v Čechách a je jednou z nejvýznamnějších románských památek. Horní část vyšší věže je upravena jako vyhlídková. Z ní se otevírá pohled na hluboké lesy České Kanady.

Po krátkém odpočinku pokračujeme kolem muzea československého opevnění Klášter II., přes Albeř do Nové Bystřice. Identifikujeme rybník Osika, u kterého jsme spali s dětmi v roce 1998. Znovu začíná hustě pršet. Nasazujeme proti dešti veškeré zbraně, nepro kalhoty a sandály. Chceme za světla dojet do Jindřichova Hradce, tak jedeme v hustém dešti. Zkoušíme hlavní silnici, ale je velký provoz a mám obavy, že nás v tom hustém dešti někdo „sejme". V Číměři kvůli bezpečnosti raději volíme vedlejší cesty směr Bílá, Nová Ves a znovu se napojujeme na cyklotrasu číslo 32, Greenway Praha -Wien.

Někde kolem Malíkova nad Nežárkou přestalo pršet a vyjasnilo se. Jedeme po pohodové cyklostezce, přes Dolní a Horní Žďár se dostáváme bez obtíží do Jindřichova Hradce. Máme ještě tak hodinu na nalezení vhodného místa pro přespání. Kratičká prohlídka města v okolí historického centra, návštěva místa kde prochází 15. poledník na východ od Greenwiche a míříme kousek za město do obce Jindřiš, ležící na trati úzkokolejky Jindřichův Hradec - Nová Bystřice, kde je v provozu auto camping.

Auto camping je zbudovaný na okraji vesnice na konci krátkého, ale prudkého stoupání. Ta cesta má snad 20 procentní sklon. Camping je drahý, poloprázdný ale dobře vybavený. Teplá voda ve sprchách, čisto, vybavená kuchyňka, v recepci se dá koupit lahvové pivo. Mila mi sama od sebe v recepci jedno pivo koupila, hodná holka. Majitel je příjemný chlapík, tak chvíli kecáme. Je chladno a mokro, večer trávíme v místnosti pro vaření, je tu teplo a dosušujeme mokré oblečení. Noc byla klidná.

Stále více doceňujeme naše těžké, objemné třísezónní spacáky Prima Trek, které jsme na cestu zvolili. Teplotní komfort je nad ránem k nezaplacení, v letním „řeckém útočném" spacáku bychom letos zmrzali. Dnes jsme ujeli 81 km a nastoupaná výška 788 m.

6. den - cesta Jindřichův Hradec - Bernartice

Ráno je obloha zatažená, poprchává, tak s odjezdem moc nespěcháme. Vaříme snídani v kuchyňce. Ve stráni, na dohled od nás, supí parní lokomotiva historického vlaku s výletníky do Nové Bystřice, píšťala píská na celé údolí a dým zahaluje na dlouho okolí trati. Romantika jako vyšitá.

Při přejíždění přejezdu úzkokolejné trati v Jindřiši se ptám Mily, co je na kolejích jinak, nevěděla. Tak se jedeme v Jindřichově Hradci podívat na nádraží, aby viděla v reálu vedle sebe rozdíl v rozchodu koleje na úzkokolejné a normální trati. Fotografujeme dvě motorové mašinky T47 006 a T47 019, jedna má červený, druhá fialový nátěr. Historický parní stroj je ještě na trati. Informační centrum, pokladna jízdenek a prodejna suvenýrů Jindřichohradecké místní dráhy je umístěna před vlakovým nádražím ČD v historickém dřevěném uzavřeném nákladním vagónu, tak zvaném dobytčáku. Společnost Jindřichohradecké místní dráhy a.s. je prvním soukromým provozovatelem veřejné železniční dopravy v Čechách.

Jedeme do prodejny sportovních potřeb koupit novou kartuši na plynový vařič VAR 2. Vezu jenom dvě čtvrt kilové bomby, přeci jen jsme v civilizaci a neměl by být problém je postupně dokupovat. Jednu máme na vaření, druhou na svícení lampou. Tentokrát se podařilo, ale o tom až později.....

Další plánovaná zastávka je náměstí, zámek a likérka Hill's, založená roku 1920. Zde vznikl známý „rum s plachetnicí", jehož autorem byl právě pan Hill. Jeho dcera je současnou majitelkou Hill's Liquere. Před nedávnem jsem odtud dovezl vyhlášený rum jež vyniká lahodnou a vyváženou chutí, ne jako ty patoky v marketech. Milu jsem zde dovedl hlavně proto, aby ochutnala Alpský rum 80%. Plánoval jsem, že si dáme jednoho „panáčka" dohromady na ochutnání. Nezaváhala, objednala hned „panáky" dva, „kopla" jeden do sebe jako starý námořník a spokojeně zavrněla. Koukám a nechápu ....

Při výjezdu z Jindřichova Hradce jsme se trochu zamotali a ocitli se neplánovaně u letiště. Vracet se přece nebudeme a pokračujeme přes Děbolín, Velký Ratmírov, Studnici, kde se znovu napojujeme na cyklotrasu číslo 32 Greenway Praha -Wien. Směřujeme do obce Pluhův Žďár, kde na místě středověké tvrze opevněné zdí a příkopem byl postaven původně renesanční, později barokní zámek. Roku 1928 koupil zámek v rámci pozemkové reformy bratr pozdějšího prezidenta Beneše Bedřich. Mila tady hledá další cache.

Za chvíli jsme v Červené Lhotě. Stojí tady stejnojmenný romantický renesanční zámek na skalisku uprostřed rybníka, jedno z nejmalebnějších panských sídel co znám. Tady plánujeme polední siestu. Je zrovna teplo, svítí sluníčko, nefouká, tak se usazujeme na trávě v parku s výhledem na zámek. Prostíráme „jídelní ubrus" a pořádáme piknik. Nedaleko od nás, v zámeckém parku na paloučku probíhá svatební obřad. Krásný, romantický zážitek.

Začal foukat nepříjemný protivítr a když zaleze „Oskar" za mraky, je chladno. Projíždíme obce Dírná, Tučapy a na chvíli opouštíme cyklotrasu Praha -Wien. Pokračujeme po cyklotrase číslo 1171 Myslkovice, Roudná a poprvé přejíždíme řeku Lužnici. V Čenkově je napojení na cyklotrasu číslo 31 a pokračuje směrem Stádlecký most. Jelikož jsme u této unikátní technické památky byly nedávno, volíme další cestu přes Dobronice u Bechyně. Sjíždíme 6 km dlouhým sjezdem přes přírodní park Kukle do krásného, hlubokého údolí, nad kterým stojí romantická zřícenina středověkého hradu nad řekou Lužnicí, severně od Bechyně. V 18. století jej jako letní rezidenci využíval jezuitský řád. Cyklotrasa Greenway Praha -Wien se mezitím ještě před Čenkovem u obce Lom napojila na cyklotrasu číslo 11 a pokračuje na sever směrem k Táboru.

Při dlouhém sjezdu mě problesklo hlavou, jestli je dole v údolí vůbec most. Jel jsem tady naposledy před velkými povodněmi a ten původní vzal za své v roce 2002. Most tam naštěstí byl, sice ženijní, stojící na zbytcích pilířů, ale je po rekonstrukci. Dnes už podruhé přejíždíme řeku Lužnici, tentokrát z levého na pravý břeh. Znovu se dostáváme na cyklotrasu číslo 31 a přes Rataje a Zběšice, na návsi je pěkně opravená historická obecní kovárna z roku 1872, přijíždíme do Bernartic. To jsme už opustili hranice okresu Tábor a vjeli do okresu Písek. Z Bernarticka pocházeli předkové amerického astronauta E. A. Cernana, který v roce 1972 s expedicí APOLLO 17 přistál na Měsíci.

V Bernarticích na náměstí je pekárna s vynikajícími dobrotami. Když jezdívám autem do Písku, stavuju se tam na snídani. Teď je obchod už zavřený, necháme si jej na ráno. Vyhlédli jsme si k přespání Zámecký rybník. V mapě je na něm vyznačená pláž na koupání. Na odlehlé straně rybníka, pod pláštíkem tmy stavíme stan, pěkné místo. Pozorujeme nad obcí ohňostroj, je pátek, chladno od vody, přes noc prší.

Večer ve stanu svítíme plynovou lampou Coleman. Jednak dává hodně světla, v pohodě se u ní dá vařit, číst, dopisovat denní zápisky, ale i dobře vyhřeje stan na „trenýrkovou" teplotu. Nikdy jsem ji sebou na kole moc nevozil, teď jsem rád, že je s námi. Dnes jsme ujeli 84 km a nastoupali 673 m.

7. den - cesta z Bernartic do Zvíkovského Podhradí

Po páté hodině ráno, hned po rozednění, jsou u rybníku rybáři. Je zataženo, chladný vítr a teplota pouhých 13 °C. Dávám se do hovoru s jedním z vyznavačů Petrova cechu, ve vezírku má už pořádného kapra. Mila pózuje pro foto s udicí v ruce a fotografuje si úlovek. Sklízí uznání a pochvalu od rybáře, když mu na jeho dotaz sdělila odkud a kam jede na svém naloženém kole.

Snídani kupujeme v pekárně a jedeme směrem k hradu Zvíkov. Tam teprve rozhodneme, jestli dnes budeme odpočívat nebo pokračovat dál v cestě. Podle itineráře máme naplánovaný volný den, ale to bylo myšleno za jiného počasí, teplo, opalovačka, koupačka. Podle plánu jsme měli včera večer dorazit do Zvíkovského Podhradí, ubytovat se v kempu a na tachometru mít natočených 462 km. K Orlické přehradě nám ve skutečnosti zbývá 24 km a tachometr ukazuje najetých 510 km.

Znovu se držíme značené cyklotrasy číslo 31, je v terénu dobře patrná, když už jsem na pochybách jestli jedeme správně, objeví se značka. Fouká protivítr, tak zvaný „mírný lomcovák". Raději se držíme doporučené trasy, jsou na ní zajímavá místa. V Jestřebici na výšině Kupa stojí pěkná dřevěná rozhledna. Vidíme z ní mimo jiné chladicí věže Temelína. Za obcí Branice projíždíme rozsáhlými lesy Rukávečské obory. Uprostřed obory stojí Tyrolský dům, lovecká chata v alpském stylu, postavená na počátku 19. století Karlem Schwarzenbergem. Obora slouží pro chov černé zvěře a uvnitř je chráněný původní bukový porost. Poznáváme nádhernou obec Květov. Na návsi jsou krásně udržované domy se štíty ve stylu jihočeského selského baroka postavené počátkem 20. století. V obci Blanice a potom i v Květově mě zaujala hasičská zbrojnice, nově opravená, nabílená, s původními historickými znaky a letopočtem založení.

Překonáváme Zvíkovský most na Orlické přehradě a chvíli pozorujeme provoz bungee dumpingu. Přes Zvíkovské Podhradí směřujeme na hrad Zvíkov. Znovu začíná pršet a to dost intenzivně. Hrad se proměňuje v úkryt před deštěm. Později volíme přesun na parkoviště před hradem, do letní restaurace. Sedíme pod dřevěným přístřeškem, popíjíme čaj za čajem, sledujeme dění kolem, oblohu, doplňujeme cestovatelské poznámky a je nám jasné, že dnes už nikam nepojedeme. Čím dál víc se ochlazuje, oblékáme všechny izolační teplotní trumfy a přesouváme se aspoň do závětří, do boudy letní restaurace. Všude kolem je špína a nepořádek, na to že tudy projde při cestě na hrad tolik turistů, je to až ostuda. Majitel je asi „zlatokop".

Zjišťuju, že ve Zvíkovském Podhradí oproti původním informacím není camping, ale jen hotel a bungalovy. Ty jsou stejně obsazené a za ceny až nemorální. Přemýšlím, kam v dešti vyrazíme postavit stan. Mila to dokonale dobře vymyslela. „Co bychom někam v dešti jezdili, počkáme až bufet zavřou, všichni vypadnou a my už za tmy postavíme stan na dřevěné podlaze pod přístřeškem a ráno všechno sbalíme a zmizíme než otevřou". Geniální, teď už jenom pocucáváme pivo a čekáme na závěrečnou.

Po deváté večer se ještě přihnala velká banda „pádlerů", kteří na „mořácích" sjíždějí Vltavu. Jsou to Liberečáci a absolvují víkendový kurz jízdy na mořském kajaku na Orlické přehradě. Mají sice většinou neopreny, ale zmrzlí jsou jak sobolí h...... Dobrá nálada jim však nechybí.

Po desáté všichni vodáci vypadli k vodě, obsluha restaurace zavřela krám a odjela. Jen ve vzdáleném rohu parkoviště zůstala dvě obytná auta i s posádkou. Ty nám nevadí, stavíme stan a uleháme. Noc proběhla v klidu a suchu.

A jak to bylo v číslech po prvním týdnu „Cesty z města"?

Za 7 dnů cesty od 24.7. do 30.7. 2011 máme ujetých 534 km a nastoupaných 3 771 m. Navštívili jsme 3 kraje, spali 2 x v peřinách, 3 x v kempu a 2 x na volno. Mila našla 20 cache, pořídili jsme 7 turistických známek a 2 štítky na turistickou hůl.

další fotografie naleznete na:

http://avant.rajce.idnes.cz/2011_08_24.7.-10.8._cykloturistika%2C_Hranice_-_Trojmezi_u_Ase_a_zpet_2.cast/

pokračování článku:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/230-cesta-z-mesta-hranice-trojmezi-u-ase-hranice-3.html

předchozí článek:

http://www.nakole.cz/blogy/pavelv/226-cesta-z-mesta-hranice-trojmezi-u-ase-hranice.html