Zajímalo by mne, jak často měníte svá kola. Já sám používám dvě, jedno do práce cca 16000 km 5 let, druhé je záložní, nebo taky na "neděli" 3000 km 3 roky,
copak kolo, ale jak často měníte manžela, manželku?
Tak na taťku už jsem si za těch 22 let zvykla tak, že bych ho neměnila. Kolo mi vychází asi 1x za 2-3 roky, takže už je zase na čase... Ale rouhat se se nevyplácí - aby nakonec moje kolo nevyměnilo mě nebo aby mi ho zase nějaký pan Bartoš neukradl dřív než budu mít na nové :o)))
Ale vážně - vývoj (a současná devastace mého těla) jde tak rychle kupředu, že mě spíše výměna nebo alespoň zásadní obměna některých cyklokomponentů láká než že by to moje kolo vyloženě potřebovalo.
Proč si jízdu neusnadnit, když se možnosti nabízejí :o)))
U mě nejde ani tak o to nové kolo jako spíš o to, co pak s tím starým - jsem totiž podivín a k věcem dostávám citový vztah, takže bych ho nemohl prodat, aby ho někdo zhuntoval.
Mno kdyz to tak pocitam, tak jsem ho naposledy vymenil asi pred 32 lety (kdyz jsem konecne Favoritu po tatovi z roku 1958 dosahl na pedaly), ale jak se tak zamyslim, tak puvodni je na nem asi uz jen kostra, predstavec na riditka a sedlovka, ale neumim si predstavit, ze bych si zvykal na jine kolo, i kdyz ted mne lakaly ve sleve za cca 12000 Kc silnicni Merida (bohuzel neprijemne profily ramu pro pripevneni mych kramu a vymenit prevody) a Auhtor tvarem ramu a prevody se ponekud vic blizici tomu, co mi vyhovuje (3-tac a 7-mi kolo 11 az 28) :-)
Naprosto souhlasím! Pokud kolo dobře slouží a je s ním člověk spokojen,vyhovují si a vyhoví si :-), získá k němu člověk po čase nejen citový vztah ale i důvěru v jeho spolehlivost, která se při občasné údržbě dá udržet i desítky let aniž by - krom řetězu, brzdových šplaků popř. za x-let ráfků - musel člověk měnit neustále kusy kola či snad kolo celé. A navíc si člověk vždy vzpomene, co že už s tím kolem všechno splečeně projeli a prožili a pokud nezlobí... fakt by mě asi to srdce bolelo...:-)
Ano, je to jako v tom nulovým rozdílu mezi Trabantem a manželkou. Oba vyhoví, ale nenadchnou.:-))
Proc by i starsi kolo, ktere na sve roky jeste docela dobre funguje, nemelo nadchnout ?
Nejsem zadny zavodnik, je mi 40, asi 17 let jsem nejezdil (skoda...) a az letos na jare mne to zas chytlo.
Jezdim jen "kochaci" vylety do 90km (vetsinou o vikendech a nekdy i uprostred tydne, kdyz to vyjde) , ktere mi uplne staci a aniz bych se snazil zavodit, tak casto predjizdim mnohem mladsi a na mnohem drazsich kolech (kteri treba take prave "nezavodi", ale uz jsem parkrat predjel, i kdyz bylo videt, ze "zavodi" a kupodivu na tom starem kole jeste i predjizdim casteji, nez jsem predjizden - jezdim vetsinou po silnicich a rad do hor).
Potrebuju tedy kolo jine, kdyz jsem na tohle kolo zvykly od detstvi a plne mi vyhovuje ?
Ja myslim, ze dokud kolo (dobre) slouzi (samozrejme uz mu muze jednou prasknout treba narezly ram a pak nezbyde nez, radeji koupit kolo nove...), tak mne muze jeste nejaky ten rok dokonce i nadchnout a s manzelkou bych to radeji moc nesrovnaval ;-D ...
Tak manželku mám 3 roky a vyhovuje naprosto. Co se týče toho trabanta, tak toho jsem vlastnil též - 3 roky na postrky, ale příliš nevyhovoval, tak jsem ho prodal a srdce mě tedy vůbec nebolí. Ale kola, co mám ted´, bych skutečně neměnil, protože vyjadřují můj styl a přinášejí mi naprostou všestrannost. Vlastním krose, fulla, tandem, horskáče klasiku a ležáka , krom toho ještě dospěláckou kolobrndu - silničku. Z toho vyplývá, že dle chuti a nálady, či momentálního zdrav. situace a pocitů naskočím na to, co chci a jedu si to pořádně užít. Samozřejmě tandem se ženou společně.:-) Takže ta shoda manželky s trabantem mi nějak v praktickém životě unikla.:-)))
Já nevím, já jej totiž ještě neměnila. A ani nevím proč bych měla, když ještě slouží, za 8 let (a to bylo z bazaru), kilometrů nepočítaně, většinou natěžko po cestách necestách.
Nechám vyměnit nějaký díly, když doslouží, ale kolo snad jedině až praskne rám (ale i ten jde svařit).
I když, vloni už jsem byla lehce nalomená na nový kolo, ale poté, co v jedný prodejně prodavač spustil výrazy jako "dyzajn" a "loňský model", tak jsem utekla ..... a nový kolo si rozmyslela. Ono je na tom nejhorší to, že nový není záruka lepší nebo kvalitnější :-(
Já jsem kolo vyměnil asi po 4 letech poté co mi staré ukradli.Pak jsem si postavil nové a po zkušebních jízdách jsem děkoval neznámému zločinci ,že jsem poznal co je jezdit na dobrém kole.Jinak ho v dohledné době měnit nehodlám -pokud nedojde k nějaké další katastrofě. Peníze raději investuju do cest abych kolu ukázal jak se jezdí ve světě. Důležitá je samozřejmě důkladná a láskyplná údržba.
Kolo jsem v podstatě nevyměnil. Měnil jsem součástky které dosloužily, potom rupnul rám tak jsem komponenty přeházel na nový...
Letos jsem si postavil lehokolo, ale nemůžu říct, že jsem vyměnil kolo, jelikož horáka stále používám, ikdyž má už osm let a vlastně z původního zbyl jen rám a řidítka.
Nevím jak to nazvat. MTB jsem již 7 let neměnil. Měním průběžně v dost rychlém sledu komponenty, vidlice a rámy. Dá se říci že kolo mění vzhled i vybavení prakticky neustále. Je to spíš nějaká forma reinkarnace, můj horák se tak prakticky narodil již počtvrté (pokud počítám kompletní výměnu všech komponentů). Odpad mi pak slouží ke stavbě dalších kol pro vlastní i cizí potřebu.
Asi budu dělat reklamu myslím již zrušené firmě Favorit, ale jejich kolo jsem vyměnil po neuvěřitelných 38 letech, kdy jsem k 50-tým narozeninám dostal kolo nové. Snad mi bude sloužit stejně dobře, jako zmíněný Favorit!!! Pokud na novém budu jezdit minimálně stejně dlouho jako na starém kole, tak není důvod něco měnit nebo zkoušet nové. Už mi tedy zbývá pouhých 35 let, než sáhnu opět k výměně kola. Kolik z vás ještě potom potkám na silnici?
Liberta mi vydržela asi 8 let, pak jsem konečně sehnal Favorita. Původní je z něj akorát rám a vidle. No a z něj jsem letos přesedlal po 17 letech na Axise. Ale pryč ho nedávám, to prostě nejde :-))) Doufám, že tohle co mám teď, mi vydrží na furt :-)))
Kola neměním, ale inovuji.
Mým klukovským snem byl Favorit, ale otec mně až po letech koupil polobalonového Stadiona. Záměrně, abych nemohl jezdit rychle. Na Stadionu bylo vynikající nesmírně pohodlné sedlo (škoda, že už není), jinak byl pro zlost. Sice jsem při závodění jel také rychle, ale nevydržel jsem.
Když začátkem 90. let přišel boom horských kol, sice jsem neměl peníze, ale vzpomněl jsem si na Stadiona a rozhodl se kolo postupně poskládat. Kostru jsem opískoval, nechal poniklovat — ale co dál? Silnička, dávný sen nebo „horák”? Půjčil jsem si od kamaráda horské kolo, vyjel ve Zlíně od Dřevnice na Jižní Svahy a zařekl se, že »horské kolo nikdy«. Zalíbily se mně ale jeho převody. Výsledkem bylo ne-li první, pak určitě jedno z prvních silničních kol s horskými převody. Trojtalíř 28-38-48, vzadu 6kolečko Sachs 13 – 34 z, oboje řazení přehazovačkovými páčkami z Favorita, pláště 20-622. Ten hybrid tenkrát neměl ani název; pokrok došel tak daleko, že dnes se tomu (ale se širšími plášti) říká trekking či trek.
Postupně jsem kolo vylepšoval až po LX a když po několika letech rám — především kvůli jízdám i v zimě v solance — důkladně prorezivěl (od té doby nemám na kolech nic rezivějícího: i šroubky, matice a podložky jsou nerezové), koupil jsem nový trekkingový rám, osadil jej tím, co se osvědčilo a novým, co se mně líbilo a shledal užitečným a prospěšným. Taktéž toto kolo poznalo kousek světa a osvědčilo se. Jednou mně při cestě do práce jistý hňup dával přednost tak dlouho, než jsem dojel k němu, načež se s autem rozjel přímo na mne. Snažil jsem se rychle ujet, protože na brzdění to nebylo, ale stihl narazit do zadní stavby. Rám, ocelák, byl hnutý, takže z almužny, co uvolnila Česká pojišťovna, jsem koupil duralový rám (to byly „odpichy” při rozjezdu!), připlatil několik tisícovek, abych nahradil všechno poškozené zcela novým (ještě použitelné šlo na „zimní” kolo) a zahýkal blahem, jaká bude jízda na dovolené.
Nebyla. Ze sklepa zamčeného domu mně kolo včetně navěšené značkové výbavy (brýle, rukavice, přilba, nářadí, atd. — nechal jsem to tam všechno po dojezdu z ranní směny, protože jsem chtěl ještě někam jet, ale sešlo z toho) ukradl jakýsi prevít (ať mu paprče uhnijí!, i tomu, nejspíš zastavárníkovi, který kolo koupil) měsíc a půl po přestavbě. Kdyby mě tak napadlo, že ten šramot asi v jednu či dvě nad ránem je kradení mého kola! Byl jsem přesvědčen, že to jde nějaký místní opilec.
Z dovolené tedy v r. 2004 sešlo. Minulý rok jsem krom jiného věnoval stavbě nového stroje. Téměř vše jsem nakupoval u spřátelených obchodníků ve Zlíně. Pracovně jsem v Praze, ale jak jsem zde procházel prodejny (a že jich bylo), nevěřím, že bych zde dokázal postavit totéž.
Co se týká starších dílů po inovaci kol, ty se dočkaly uplatnění na tzv. „zimním” kole. Tříčtvrteční rám ze staré Esky vytáhl kamarád z kontejneru a obdaroval mě jím. Nechal jsem na něj přivařit osky na „véčka” LX (kupodivu se rám při brzdění neroztahuje), nechal jej nastříkat „svitovskou modří” (škaredá modrá barva, kterou byly v dobách slávy natřeny svitovské brány), aby to nikoho nelákalo ukrást (přesto se našlo pár takových, kterým se kolo zalíbilo). Mám na něm vysoké ráfky a pláště 28-622 (= nejmenší vyhovující šířka pro jízdu po rozbitých zlínských silnicích). Kolo má díky malému rozvoru vynikající manévrovací schopnosti a je velice lehké.
Teď už zbývá jen, aby obě kola ve zdraví dožila co nejvyššího věku.
Obrazně řečeno až se mi rozpadne pod zadkem. Strašně těžko se s takovými předměty loučím. Poslední kolo jsem postavil k popelnici teprve tehdy, když se neopravitelně rozsypala zadní torpedobrzda. Pak začalo být opravdu životu nebezpečné a odepsání bylo jediným řešením.
No já mám čtvrtý kolo v životě. Z toho prvního jsem poměrně rychle vyrost a pak se na něm učil bráška a bratránek atd. Pak jsem měl starýho Pionýra po někom co z něj taky vyrostl. Pak jsem si děsně přál favorita a "kradl" mámě starou Esku bez brzd, na které jsem toho taky dost projel, ale nebyla moje a půjčovat jsem si jí nesměl, právě kvůli absenci brzd, ale to mě tehdy přišlo jako detail :o)) Na a pak jsem dostal uplně novýho favorita.
Toho mi ukradli myslím po 12 letech. Pak jsem asi hodně dlouho nejezdil a někdy před třemi lety koupil Azub4. Nehodlám ho vyměnit dřív než se rozpadne. VYhovuje mi ve všem a já věci, které fungují neměním. Po čase k nim získám vztah a většinou si je i pojmenuju a to pak prostě nejde :o))
Měním, když je potřeba. Už mám ve svým životě druhý kolo.
Moje teta podědila kolo po babičce a i jí stačilo na celý život. Holt je jiná doba! :-)))
Teď po 4 letech a pár měsících a po 21 000 km obměna Authora za GTčko.