Z Estonska pro změnu zase do Lotyšska
Kunda (pardon, ale fakt se tak jmenuje) už leží na pobřeží moře a nedaleko začíná národní park Lahemaa. Ten se vyznačuje ohromnými bludnými kameny ležícími přímo ve vodě. Pro snímky těch největších a nejefektnějších si musíte kousek zajet a potkat se tam s…
Tak jsem se konečně dostala k pročtení, a jsem naopak ráda, že nyní to budu mít jako kompletní sérii.
Hrad u moře musel být pěkný na pohled.
Ty kilometry k noclehu tam i zpátky chápu, vím, že to pak kilometry naskakují, ale ne do trasy. A stran špuntů, já bych se bála, že s nimi nemusím slyšet nějaké nebezpečí /auto, zvíře.../
Ta ponorková základka už byla bez ponorek? Jen dok?
Po zmínce o hráškové příhodě jsem se těšila na další intimní přiznání, a místo toho jen přiznání, že jste si vzali teplo vodu :-)
Věřím, že Tallin se vám líbil. A že máš na fotce buď celý chrám, nebo děti, chápu. Oni se ty potvory nevejdou na fotku
Překvapilo mě, že cyklostezka vzniklá na bývalé železnici je nezpevněná.
Chlap a jak ho přesvědčit, že je to vlastně jeho nápad... Ano, znám, i když mám pocit, že my dvě to až tak neumíme, na rozdíl od většiny žen, a používáme to zřídka.
Tábořiště s kadibudkou, jak málo stačí ke štěstí.
Ad špunty - když netábořím sama, mám jistotu, že to nebezpečí zaslechne ten druhý :-) Navíc ten statečnější :-) Kromě toho, špunty nejsou stoprocentní, nějaký hluk pronikne.
Ad ponorková základna - ano, byl to jen dok, bez ponorek. Perfektní urbex, zajímavé místo, ale četla jsem, že ta prohlídka se vstupným jsou trochu vyhozené peníze, ve smyslu, že se stejně nic víc neuvidí, je tam jen jedna budova, do níž byly zamčené dveře. Takže doporučuji jít po zavíračce a projít si to sami.
Příhoda s hráškem souvisí trochu s povahou Luďka. Cestování s ním je totiž někdy o tom, že nerad čeká na druhé, na křižovatkách a tak. Měli jsme o tom nespočet debat, dohad, hádek... A tak jsem to skoro vždycky já, kdo čeká na ostatní. Tady jsem pro změnu čekala já na něj, protože se někde zpozdil a já měla obavy, že na té významné křižovatce neodbočí. Mohla jsem se na něj vyprdnout a nechat mu to sežrat, ale já už jsem takovej debil, co se neumí mstít. A tak jsem tam čekala a hrášek působil... a nebylo kde... až to dopadlo, jak to dopadlo. Za trest mi pak musel věnovat svou poslední vodu na umytí.
Jinak co se týče cestování se mnou, dost často to musí být podle mne, to je zase můj problém. Vím o tom, ale nemůžu si pomoci. Tolik jen, ať nevypadám jen jako kladná hrdinka. V životě často ustoupím, na cestách nerada :-/
To máš dobré, že ten statečnější by se probudil. To u nás by toho statečnějšího nevzbudil ani pád letadla vedle stanu.
Dík za tip na ponorkovou základnu, i když už tam ponorky nejsou. To místo má zjevně genius loci.