To předchozí bylo nějak rychle plné, tak zřejmě se na cestách stále něco děje :-)
Dnes po několika dnech oškliva se udělalo opravdu hezky, tak jsem vzal horáka a jel se projet okolními lesy kus kolem Orlice. Byl jsem zvědavý na louky, cesty a chaty kolem Orlice po velké vodě co se tam prohnala.
Čekal jsem to náročnější, mokřejší a místy i nějaké bahno. Byl jsem mile překvapený jak jsou cesty čisté a suché. Né že by se prášilo od kola, ale na mnoha místech tomu moc nechybělo. Sypký písek byl suchý tak do 3 až 5 cm. Cesty s hliněným podkladem byly vlhké, ale žádné bláto. Na pár místech byla voda vylití na loukách kolem řeky a pár chat v dolikách kolem řeky bylo uprostřed rybníčků, ale žádný problém, majitelé jsou na to každoročně připravení. Louky a cesty kudy se přehnala voda jsou čisté a suché.
Krapet jsem si zariskoval a jel jsem bez zadního blatníku a přijel jsem úplně čistý.
Chtěl jsem se podívat k soputoku obou Orlic u Týniště, ale to ještě nešlo, louky jsou ještě zalité, tam to odtéká pomalu.
Od Týniště jsem jel přes Novou Ves do Vysokého Chvojna do lesní hospůdky U parku. Pivo Vilém, přestože je uvařené v Ostravě, tak docela i chutnalo :-)
Z Chvojna pak zpátky do Hradce a pod sprchu.
Pěkných 72 km různými cestami a pěšinami. Příjemně jsem se protáhl a provětral.
Tak letos první šipka do rybníku. :-)
Nejdřív nebyla voda, pak chybělo skákací prkno a než se skákací prkno opravilo, tak praskla hráz podruhé a opět nebyla voda...
Dneska se to konečně sešlo, rybník je po deštích plný vody, navíc je ta voda nezvykle čistá (nepořádek odtekl nebo se usadil), skokanské prkno funguje a já jsem usoudil, že je dostatečně teplo, abych po takovém nápadu nezmrznul...
K dokonalosti měl ten skok daleko, další pokusy vypadal ještě hůř, ale šipka to je... pak jsem dobu čekal, než mě sluníčko vrátí na provozní teplotu... nebyla ta voda nejteplejší... :-)
Hlavně oproti koupališti je dost nezvyk, že tady prkno prakticky nepruží a je hodně úzké.
Na koupačku už to pro mě není. Jsem ráda, že jsem stihla tu Vídeň, teď už jezdím v dlouhých gatích a krátké rukávy jen přes poledne, a i to si dávám návleky na lokty. Klouby potřebují teplo.
No mě hlodá nápad zkusit letos ještě jednou slackline nad vodou. Jenže kolik tak stupňů může mít voda v lomu ve Skutči?
Mám trochu obavy, aby celodenní cyklovýlet neskončil zjištěním, že už je to příliš studené? Respektive, že už během instalace popruhu ve vodě zmrznu tolik, že na pokusy o chození (respektive sezení a vstávání) ani nedojde... :-/
V týdnu jsem jezdila jen po blízkém okolí těch 25-30km. Byla jsem si pro švestky na Rudce, vlivem dešťů jsou popraskané, ale slaďounké a na knedlíky výborné. Včera jsem vyjela lesem nahoru na rozhlednu Vladimíra Menšíka na Hlíně.
Testovací. Po deštích po ránu další cesta pro vodu. Počasí přívětivé, vítr pomáhal na zpáteční cestě. Po dojezdu bylo i s nákladem na váze 88kg. Bez něho 66,6kg. Zasloužený oběd a řádné "dopití" upravilo váhu na 68kg. Na podzimní sraz mohu jet s nákladem až do dvaceti kg. Vezmu víc draků pro případné zájemce o létání :-) .
Každoročně o prázdninách jezdíme na záhořanské brody. Letos ale bylo málo vody, a tak jsme výlet odsunuli na září. A shodou okolností byly před týdnem ty velké deště. Takže vody v brodech bylo letos habakuk :-)
Z Davle se vracíváme do Prahy vlakem. Ale za rok už bude malý cyklista zas o něco zdatnější... Už jsem ho začal psychicky připravovat, že ho za rok vytáhnu z Davle po té šílené července do Březové a zpět na Opatov si pěkně dojedeme na kole...
https://mapy.cz/s/cajukapeve
jela jsem tam asi před měsícem, bylo vedro a v brodech je vždycky příjemně a vody tam bylo pořád dost. dokonce se mi povedlo v tom předposledním, kde jsou označeny barevně kameny kudy se má jet spadnout, jela jsem mimo šipek. teď tam bylo vody podle tvých fotek opravdu dost
No prosím Tě. Vody tam bylo na mě až moc!
A uvědomil jsem si jednu věc.
Poprvé jsme tam byli se starším synem před 20 lety. Neplánovali jsme brody, ty ani tenkrát nebyly v mapách, jen jsme si chtěli projet Záhořanské údolí. Brody nás dosti zaskočily. Pro mě tenkrát byla představa namočené byť jen přehazky děsivá :-) A tak jsem přes první tři brody naše kola přenesl pěšky :-)) No a když se po padesáti metrech ukázal brod čtvrtý, tak jsem tedy podlehl a nebylo to zas tak špatné.
Kdežto letos? Mladší syn byl velkou vodou nadšený, chtěl pořád jezdit přes brody tam a zpátky. Dovolil jsem mu to. Byl zmáchaný až za ušima. A namočily se řádně středové složení i obě osy kol. No a co? Jsou to jen věci... Důležitější už pro mě dnes, v mých letech, je to, že si mladý cyklista večer v postýlce před usnutím pochválil, jaký to byl prima den.
(Snad si na to vzpomene, až mě jednou bude krmit, nebo nedejpřírodo umývat.)
Kolo teď má krásně umyté a dokonale odmaštěné.
- - -
Ale mrzí mě namočená outdoorová kamera. V jednom brodu malý cyklista spadl tak nešťastně, že se řídítka dostala pod vodu. Zapnutá kamerka na řídítkách začala zobrazovat nesmysly. Ihned jsem ji vypnul, vyndal akumulátor a kapesníkem vysušil velkou kapku vody zevnitř. V lihu ji asi máchat nebudu, jako před lety utopený telefon. Nechám ji minimálně týden vysychat, než se ji odvážím znovu zapnout.
Jsem taky pakoníček, máme na kamerku vodotěsné pouzdro, hráli jsme si s kamerkou v létě v rybníku - a na brody pouzdro nenasadím :-(
Na vysušení je nejlepší silikagel, pokud nemáš, dá se koupit, ale i rýže je dobrá.
před 20lety tam byly můstky pro pěší, pak byla povodeň a všechny odnesla, dlouho se i pěšáci brodili. je to zapomenutý kout kousek od Prahy, ale v poslední době tam jezdí hodně cyklistů. tak hlavně, že si to mladý užil
On si to užil i ten starší :-)
Z Prahy jsme vyjížděli až po 15. hodině (!). U jednotlivých brodů jsme se zdrželi, abychom si je užili. A tak jsme prošvihli odjezd vlaku z Davle v 17:50 a další měl jet až v 19:21.
Nijak zvlášť nám to nevadilo. V klidu jsme se posadili na břeh Vltavy. Měnily se mokré ponožáky. Telátko si v nových suchých ponožkách vlezlo do durchundurch promočených botiček a děsně se divilo, že ho nohy zase zebou... Tak jsme mu otloukl o hlavu ty igelitové pytlíky, co jsem mu předtím přichystal, což v telátku vyvolalo záchvaty smíchu.
Dlabali jsme sváču a hleděli na most u Remagenu. Já do mladého cyklisty už delší dobu cpu historii, snad ho to i baví, už se orientuje, kdo spolu s kým a proti komu bojoval za WW2 a ví a chápe, proč a co byla dvě Německa po válce. Takže jsem i přidal a vysvětlil historku o amerických tancích při srpnové okupaci.
No. Vlak měl jet za 10 minut, tak hups na kola a loudáme se k nádraží. Tam mě napadlo: jede to až za 7 minut, pojď, projedeme si most tam a zpět.
Jo. Most jsem si projeli. A na zpáteční cestě jsme zamávali ujíždějícímu vlaku. A pak jsme zjistili, že nám oběma jdou hodiny na tachometrech o 4 minuty později...
Situace se zdála být na dvě věci, ale obrátilo se to nakonec k dobrému. Už byla tma. Abychom se nenudili v chladu na nádraží, na návrh malého cyklisty jsme jezdili potmě s blikačkami na kolech na sever až k občerstvení před tunelem, tam hořel oheň. A pak na jih, pod novým mostem, přes starý přejezd a až na náplavku. Třikrát couravým tempem tam a zpět. A povídali jsme si přitom. Mě se to líbilo a i mladý se večer doma vyjádřil, že to bylo fajn. Taková neplánovaná spontánní chvilka souznění otce se synem...
Včera jsem si dal silničku, tady u nás v Posázaví, něco málo přes 120 kiláků, po vedlejších okreskách, z toho cca sto kiláků naprosto hnusný povrch - záplaty, díry, jenom se tomu vyhýbat, nejelo se v tom dobře. Tak jsem si vybavil toho ódesáckýho magora Kupku, kterého jsem nedávno v TV viděl s nadšením blouznit o tom, že ČR bude mít za pět roků prvního astronauta...
O silnicích mi ani nemluv. na Jižní Moravě jsou asfalty ještě od bolševika a zdaleka ne všechny aspoň zaplátovali naházením balené do děr a uplácáním lopatou. Naprosto přesně poznáš, kdy přejedeš hranici, ať už do kraje Vysočina nebo do Rakous. Akorát za hranicí na Slovači je to možná srovnatelné. Jak jsem se vracela z Vídně, bylo těch posledních šedesát kilometrů utrpení. A to tu trasu od Pálavy jezdím poměrně často, ale po patnácti hodinách v sedle hrbatou silnici fakt poznáš.
Prej to teď budou i kvůli dostavbě nových bloků na Dukovanech v celé oblasti opravovat, ale co už s tím, když se většinu života sereš po silnicích, jak někde na dálném východě, to už ani nepotěší, spíš rozpláče :-(
Taková poetická sobota, cesta na Food truck fest a ven.
Asi 66km a 860m převýšení.
Za kopcem leží město o němž sním
Z červených cihel domky – Baťův Zlín
Dnes je tam svátek obžerství
Tak to se taky občerstvím
A na kolo hned vyrazim
Ratiboř, Hošťálkovou beru hákem
A za chvíli jsem pod Trojákem
Letím jak vítr dolů do Držkové
Hned za Kašavou kopec před Lukovem
Kde duši málem vypustím
Pak ještě k hradu další kopec tvrdý
Že prý to nedám? To jste vedle!
S nejlehčím převodem, já Valach hrdý
K bráně se doplazím, však stále v sedle.
Povinné foto s nanukem
A vyrážím jak úprkem
A nebo jako pošta spěšná
V rychlosti míjím ZOO Lešná
Za chvíli jsem už v dolině
A na náměstí ve Zlíně
Vybraných jídel je tu ples
Jen jedna věc mě mrzí dnes
Slavnostní den, však dívky v teplákách
Jsem dědek starý, mám už po ptákách
Odjíždím radši hledat noblesu
Ven z města, do přírody, do lesů
S nadějí si to záhy šinu
Přes Slušovice na Všeminu
U vody tu své místo mám
Však dneska samý rybář, samý stan
Musím si najít jiný kout
Kde dal bych tělu spočinout.
Les přivítal mě ve slavnostním hávu
A laskavě mě nechal složit hlavu
Do noci daleko, tak co s tím ?
Zavěšen v hamace tu brousím rým
Tma jako v pytli, spím či bdím?
Až přijde ráno, uvidím
Jestli se ještě probudím
Zjistil jsem, že budu muset koupit nový lezečky. Tedy já už to vím zhruba dva roky, ale když věčně nebyl spolulezec a na stěnu jsem se dostal třikrát za rok, tak prodřené špičky bot příliš nevadily...
Tentokrát se naskytla příležitost dostat se na skály (Nové město) a já jsem zjistil, že tam prodřené lezačky vadí velmi. Po vylezení třetí cesty mi z palce u pravé nohy kapala krev... nic co by nevyřešila náplast, ale evidentně už návštěvu obchodu nepůjde dál odkládat... :-/
A kolik jsi ochotný trpět pro dobrý postoj na zvláště malém stupu?
Mně už tohle časově minulo. Moje lezačky byly kožené kotníčkové kecky a byly to nejpohodlnější boty, co jsem kdy měl. Malé stupy jsem ovšem zvládal jen naplocho na tření. Zato jsem neměl krvavé palce.
Teorii, že ideální lezečky jsou o dvě čísla menší jsem taky slyšel, ale to fakt nepraktikuji. Ono vzhledem k tomu, že i v době, kdy jsme na lezeckou stěnu jezdili celkem pravidelně, tak jsem lezl čtyřky-pětky, nemyslím, že by pidistupy pro mě hrály zásadní roli.
To, že se používáním materiál z bot odbrušuje, bude nejspíš platit univerzálně, akorát když je vrstva tlustší, měla by vydržet déle... pokud už ale žádný materiál před palcem nezbývá, dopadne to holt takhle... :-)
Poslední letní den a přímo ukázkový, tak nešlo jinak, než toho dosyta využít.
Ráno přesun do Opočna a odtud už přes Dobrušku vystoupat přes Bačetín do Bystré a dál přes Janov a Nový Hrádek vystoupat do Borové a dál přes Čermnou sjet do Polska do Kudowy a pak přes Hronov do Stárkova a vystoupat na Odolov a dál přes Malé Svatoňovice a Kvíčalu do Úpice a pak zase vystoupat přes Radeč k Hajnici a odtud sjet přes Choustníkovo Hradiště do Stanovic k Labi a odtud podél Labe přes Kuks do Jaroměře a pak už přes Josefov, Jásenou a České Meziříčí zpátky do Opočna.
Byla to taková volná nedělní pohodová projížďka zvlněnou krajinou. Pěkných 111 km tak akorát na protažení a vychutnání si pěkného letního dne.
poslední letní víkend jsem se po hodně dlouhé době nechala přemluvit a sedla do lodě ze Skryjí jsme na raftu a jednom kajaku dojeli do Zbečna. vody bylo dost dva jezy jsme dle návodu přenesli. v neděli návrat ze Zbečna na kole podle vody, Berounka byla místy jako rybník.
Berounka je fajn, ale na raftu to musí být docela šichta.
Řekla bych, že tentokrát docela tekla :o)))
No nevím, nejsem profesionální vodák, ale mám pochybnosti, jestli v ČR vůbec máme řeku vyžadující raft. (povodňové stavy neberu v potaz)
A jestli byla řeka "jak rybník", tak bych to raftování zařadil spíš do stejné kategorie jako den strávený v posilovně ;-)
Tak záleží na tom, co od plavby očekáváš. Zda je to sportovně-společenská záležitost nebo chceš nějaký adrenalin.
Na našich řekách ten raft považuji spíš za tu první variantu.
MI-LU-JU "společensky unavené" skupinky na raftech...
Už jsem kdysi na Sázavě viděl i nadšence, kteří jeli na dřevěném voru a na něm uprostřed trůnil naražený sud piva ;-)
To jenom dneska se pí**je s nějakou přikázanou abstinencí i u vodáků :-/
Pamatuji romantické doby , kdy se řeka sjížděla na všem co se dalo. Na Berounce jsem tak kdysi zažil partu teenagerů na Matyldě nebo celou kapelu včetně basy jedoucí na obřím voru, který před každým jezem rozebírali na tři kusy. Sud s pípou pak byl standardním vybavením každého podobného plavidla.
Jsme jednou jeli na voru na kterém jsme měli ustlanou postel... A v ní schovaný reservní sud. Ale to na řece bylo volno, tábořit se dalo kdekoli... A ne jako teď, když to připomíná "Dobrého trempa Bernáška" a nebo odborové zájezdy pana Anděla.
Máš na mysli Matyldu z Technolenu?
Mám to stejně. V roce 2005 jsme kvůli nim přestali jezdit na Vltavu. A tak nějak na vodu celkově.
Mám to stejně. Jezdili jsme Berounku většinou od Dolanského mostu a až tak někam na Zvíkovec jsme často byli sami. Od té doby co je na vodě loď za lodí mě to přestalo lákat. Navíc, ač nejsem abstinent, party hlučných opilců mě fakt vadí.
Jde hlavně o to, že do raftu lze v půjčovně posadit i to sebevětší jelito, které v životě nedrželo pádlo v ruce, protože raft se na rozdíl od kanoe prakticky nikde na české řece nemůže převrátit.
Pokud s sebou bereš děti s sníženou plovací schopností, tak je raft docela příhodné celkem bezpečné plavidlo.
Hele zdá se mi to, nebo to je prakticky tentýž argument, se kterým každé ráno před základní školy přijíždí flotila ohromných SUV?
Ne není. Plavat lze na různé úrovni. Pokud dokážeš uplavet 25/50m v klidné vodě bazénu a celou dobu zoufale držíš hlavu nad vodou, aby ti ani kapička nestříkla do obličeje, tak nejsi schopen splout peřej po zvrhnutí kanoe. Plovačka ti pomůže, ale nijak moc. Prostě s touto schopností dětí plavat asi nepatří na kanoi na otevřené tekoucí řece s občasným výskytem kamenů a peřejí, tj. na Sázavu v úseku Týnec Pikovice.
Tak s ním proboha nejezdi na Sázavu v úseku Týnec Pikovice, proboha...
To je fakt argument přes kopírák. Co je tohle za módu, kdy někdo na jednu stranu uzná, že nemůže XY protože osobní neschopnost/fobie/cojávímco, ale na stranu druhou má PRÁVO to dělat, a tak se obloží pomahátky a udělátky, které mu v daném prostředí vyrobí pohodlný obýváček?
Pokud jsi neplavec, existují klidnější místa, mělčí toky (ta Vltava co jsem tu onehdy postoval má zpravidla hloubku tak na list a půl pádla a pokud je hlubší, je to stojatý olej a to co bylo v tom videu byly fakt ty nejmasakrovější úseky) nebo úplně jiné kratochvíle.
Na něco se prostě musí dorůst a někdo holt nedoroste nikdy.
Já jsem třeba nikdy neskákal padákem například a fakt netuším, jestli bych to dal. Ale nebudu kvůli tomu vyžadovat, aby mi někdo vytáhl letadlem model obýváku 1:1 zavěšený na 15 padácích, s tím že ostatní účastníci kurzu se přece můžou smrsknout do rožku...
No vidíš, ale doba už je taková...
Když někdo chce skákat s padákem, tak buď musí absolvovat nějaký kurz/výcvik a něco se tam naučit, aby vše zvládnul sám nebo si vybere tandem, kde asi nemusí umět nic.
Podobně v prodejnách válcují elektrokola všechno ostatní, protože je to snazší...
A co myslíš, že si lidi půjčují na Pastvinách nejčasteji? Elektrolodě... teprve, když nejsou, tak šlapadlo... ;-)
A pokud to pojedu s dětmi na raftu, tak někomu v něčem překážím? Ten raft zabírá stejný kus řeky jako kanoe a nesmíš se na něj lepit stejně jako na tu kanoi. Prostor z boku je z mého pohledu a schopností nebezpečný a tudíž nepoužitelný. Z pohledu mých schopností je jedno, zda v těžkém úseku přede mnou jede kanoe nebo raft a tudíž je to jedno.
Ano, komukoli kdo se jen neplacatí v proudu jako ty.
VŠECHNY rafty co jsem kdy potkal se jen nechávaly unášet proudem, protože pádlovat se na tom racionálně nedá, aniž bys nevypustil duši, hydrodynamika je svinstvo.
O situace, kdy takové plavidlo jede bokem, pozadu nebo se zrovna zadrhlo o kámen a otáčí se kolem něj (za příslušné reakce posádky) tedy nebyla nouze.
A byť Brahma s dětmi možná nebude zpitý a tedy "přátelský" ke všem, kdo se ho pokusí objet, dokonce ani na reprodukovanou "hudbu" nemusí dojít, velmi málo veřím tomu, že bude držet plavidlo v pazourách a nešířit chaos okolo sebe.
A pokud jde o ty těžké úseky, kanoe je ovladatelná, dokud je rychlejší než voda okolo ní, raft je prám na kterém takový úsek pasivně prečkáváš. Kde jsem já s kánoí když takový raft dojedu si dovedeš asi domyslet, protože protáhnout se okolo bývá problém nemalý (ty řeky zas takový veletoky u nás nejsou, minus padlé stromy, kameny a melčiny).
Zase hned používáš personifikaci a útok. Mimochodem já jsem na raftu nikdy nejel a jezdím na kanoi. Mým synům je přes 30 let a plavou docela dobře. Vnoučata jsou přesně takoví plavci neplavci, co popisuji, ale ty ať si tatínek topí sám. Já je raději učím plavat v bazénu.
Bezpečnost SUV mi byla vysvětlena tak, že když se v SUV srazíš s malým autem, lhostejno, čí to byla vina, pravděpodobně umřou lidi v tom malým autě. Co na tom, že srážka dvou malých aut by třeba nemusela být až tak fatální? ;-)
Předpokládám, že srážky lodiček nejsou časté, ale jasně raft by tam vyhrál. Hlavní výhoda ale opravdu bude v tom, že narozdíl od kanoe nepůjde snadno převrátit.
je smutné, že to dokážeš poměřovat jen na bázi toho že "nerozjezdil jsem nikoho na placičku, takže dobrý".
On takový raft plný přiopitých jelit co netuší ani kterým koncem se pádlo strká do tý mokrý věci dole, dokáže působit překvapivě mnoho chaosu a potenciálně přinejmenším nepříjemných situací, aniž by někdo automaticky přišel o život.
Být ohleduplný není totéž jako "dnes jsem nikoho nezabil"...
Proč okamžitě spojuješ raft s opilou a neznalou posádkou? Na raftu mohou jet s dětmi mnohem zkušenější a schopnější vodáci, než jsi ty. Pojedou tam kvůli těm dětem.
Protože oba argumenty byly výše použity jako výhody raftu.
A fakt si nejsem jist, jestli když tam pojedeš kvůli dětem (jak já miluju argumentování dětma jako ultimátní trumf na cokoliv) tak bude situace výrazně lepší - sám tu krávu nikam neurveš a mateřská škola posádky ti nijak nepomůže. Jsi pasažér a k tomu ohromná překážka ostatním.
Nemyslíš, že řeka je pro všechny a každý má právo volit prostředek, jaký mu vyhovuje? Nějak se tam prostě srovnat musí všichni a psát, že ti tam někdo zavazí, je na stejné úrovni, jak rypákovat, že ti na smíšené stezce zavazí pěšáci, nedej bože mamina s kočárkem pro dvojčata.
Ano, a právě proto, že je pro všechny, měl by se každý snažit obtěžovat ostatní svou přítomností co nejméně.
Shodou okolností to platí pro ožralou posádku rozcapeného raftu, stejně jako maminu s kočárkem pro dvojčata, co jde s kamarádkou středem oné společné cyklostezky, kočárek tlačí jednou rukou vedle sebe a děti rotují v okolním rádiusu deseti metrů volně loženě.
Ano, toto chování mi vadí a budu do něj "rypákovat" při každé příležitosti.
A co tak maminka s kočárkem ( a nemusí být pro dvojčata), dítě capká vedle kočárku, pejsek na dlouhé šnůře, matka mobil na uchu? Těch já osobně na cyklo stezkách potkávám poměrné hojně. V okamžiku kdy zazvoním nastává neřízený chaos. Dítě doleva, pes doprava a co s neukončeným hovorem ?
Není to tak obecně trochu o zodpovědnosti, ohleduplnosti a soudnosti bez ohledu na to, zda se jedná o cyklo stezku nebo řeku ?
Tvl zmrdeček co se sere s metr širokou kraksnou na úzké pěšinky tady bude někoho obviňovat, že překáží.
Taky bych zrovna od jezdce na lehotříkolce čekal víc tolerance k možným alternativám. ;-)
Když si vzpomenu na naši kanoii na Eposurvivalu, my sice byli střízliví, ale než jsme si vyjasnili, kdo a jak to budeme řídit, dojem opilé jízdy to určitě budit mohlo. A nemám pocit, že bychom někomu překáželi, byť jedna posádka se ujišťovala, že o nich víme, než se nás rozhodli předjet...
Raftů jsme tam viděli pár a určitě nebyli všichni opilí, při nejmenším ten dětský výlet vypadal celkem svěže, spíš mě zarazilo, jak pomalu jim to jelo, na to, že zabírali celkem koordinovaně...
A s předjetím ani my neměli problém.
Já na raftu nikdy nejel... vždycky do toho něco vlezlo... nešlo jen o plavecké schopnosti neteře... spíš její maminka má strach, že by ji kanoe neuvezla... no musím jí to připomenout, abych ti mohl udělat radost... :-)
Zrovna dneska cestou domů do mě najel kokot v SUV od BMW co měl pocit, že cyklostezka je dobrá zkratka a já mu tam s kolobrndou překážím.
Nejsem a nebudu tolerantní k podobným "lidem".
To není o toleranci k alternativám, to je o intoleranci k sebestředným jedincům.
Ale jestli máš pocit, že jízda na tříkolce rovná se sebestředný hňup, co zabírá prostor ostatním, dobrá. Začnu se podle toho chovat, jak vidno uhýbáním z cesty a dáváním přednosti kdekomu plusové body beztak nezískám...
Myslím, že primárně jde o chování toho, kdo za volantem nebo řidítky sedí... byť hledat ohleduplného řidiče zrovna v BMW by mohla být výzva. ;-)
Že auta na cyklostezku nepatří je jasné... ale občas se najdou taková, co evidentně nemají na výběr, třeba správa železnic, když jiná cesta podél kolejí nevede...
A jestli ti to zlepší den, tak ti ten plus teda dám... ;-)
právě, že bylo hodně vody a bylo nás 6 a ne všichni mají zkušenost s pádlováním a lodí vůbec, tak proto padla volba na raft. na dvou jezech se muselo přenášet, občas to "divoké" bylo, pěkně jsme se pohoupali a sem tam to bylo jako rybník, ale to spíš před Zbečnem, tam už to moc neteklo. ale užili jsme si to. na břehu bylo hodně bahna, takže i opustit lod byl výkon, úplně všichni jsme postupně spadli :-) a ruce mě tedy docela bolely
Využívaje posledních teplých dní, vyrazil jsem vyzkoušet přemazaná ložiska a čerstvě navoskovaný řetěz.
Budu to muset dělat častěji, jelo se mi jako na obláčku a ani ten řetěz prakticky nebyl slyšet...
Na otočku na zmrzku do černošic, tentokrát už suchou stezkou tam i zpět. Pistáciová byla fajn, poseděl jsem si pod stromem s knížkou, baštil zmrzku a nestačil se divit, jak jsou ty silničky s karbonovým rámem a ultrahlubokými ráfky hlučné při přejíždění příčného prahu. Jako na tom jinak hladkém sfaltu je to asi jedno, ale představa že na nečem takovém vjedu na dláždění, tak mi asi upadnou uši...
Jsem se nějak zamyslel až mi uniklo, jak se začíná smrákat.
Vyrazil jsem chrtí rychlostí k domovu, ale stejně mě soumrak dostihl a domů jsem dojížděl už za tmy.
Souhrnem poctivých 40km, nic moc dramatického, ale hej, zvládl jsem to po návratu z práce na koloběžce.
Ještě že mám takový půlnoční speciál a tak mě nikdo nemůže pokládat za jednostopé vozidlo :-)
I já jsem občas na cestách.
Někdy od doby, kdy tu Arnošt prozradil cíl další Tour de Baltic, jsem odpovídala na otázky typu "Kam se pojedeme projet?" (byť se jednalo třeba jen o 2 hodiny) velmi krátce: "Na Hel." Až teď se mi to konečně splnilo. Poslední letní den jsem se koupala na špici Helu. Jen s kilometry na kole to nebyla žádná sláva, od Dziwnówku na Hel jen 265. Moře bylo někde studené, někde ledové, na konci Helu teplé, všude čisté. Cesta po S3 rychlá, s malým provozem, bez omezení, s pěknými, čistými odpočívadly. Souběžně vede cesta a tak mě napadlo, jestli někdy nebude označena jako dálková cyklo od Krkonoš k Baltu.
Tak doma jsem se tedy dlouho nezdržel. V sobotu jsem se vrátil z Montpellieru, a dneska ve 3 ráno vyrazil směr Ostrov. Protože Bochum je při vestě, vyřídím si tu zítra nějakou tu práci a v pátek mě ve 21:00 vyplouvá loď z Rotterodamu do Hullu, tam budu v 9:00 ráno, a pak je to nějakých 300 km do Midlands, Himley je kousek od Birminghamu.
Richard rozjel propagační kampaň a já si připadám jak studentík před maturitou. Vezu všechno, plátno, projektor, dva notebooky (kdyby jeden selhal) a pak ještě počítadlo Apple,z aby si mohli vyzkoušet i ti jableční ignorant, že to na tom běží taky.
Těžko se mi dýchá, když vidím, že ty odkazy sdílí i jeden z nejvýznamnějších britských sklářských výtvarníků Vic Bamforth, to asi jako kdyby si u nás sám Mistr Gott přišel poslechnout pod okno koupelny, jak zpívám.
www.vicbamforth.com
Mám dvě vlastní wifiny se simkou, redukce, na anglické zásuvky a pro sichr záložní z kilowathodinou, pro pas jsem se tedy vracel někde od Kralup, tak ten taky mám, klávesnice i myši dvojmo...
Ooops nevím co víc bych měl udělat.
Kdybych mohl, asi bych si dal v neděli po ránu pořádnýho panáka tý slivovice co mám od BobBoba doma léta, ale odpoledne musím zase autem zpátku do Hullu,noční loď zpátky do Rotterodamu a v pondělí večer jsem doma.
Takových kilometrů kvůli pár hodinám, Grtka by mě za tu uhlíkovou stopu asi vykrákala.
A štěstí jsi přibalil? To je na cestu a život to nejdůležitější. :)
Ooops,
nevím, ale někdy mám pocit, že mám až neskutečně velký příděl štěstí, v celém mém životě. Spíš si říkám, až mi jednou řekne: dost, pak budu mít vážně problém.
Tady v Německu to dopadlo dobře, fakturujeme.
Zdálky sleduji, jak si ten pirát šlápnul do hovna, a moc mi ho líto není.
V těch termínech, co si naslibovali, by to nedokázal rozchodit ani pánbůh.
Taky se mi to stalo, že jsem si myslel, že to bude o dva roky dříve, než bylo a stálo mě to safra nervů a peněz.
Ale on byl "ajťák" a myslel si, že umí řídit sw projekty.
Právě na to jsem si vzpomenul, když jsme odsouhlasili, že můžem fakturovat. V mém světě dostaneme zaplaceno až za práci, která je hotová, vyzkoušená, a zákazník je spokojený.
Jedeme tedy dost dlouho vlastně za svoje, ale vyhnu se tomu časovému stresu.
Do 31/8 to musí chodit.
Ne, takhle to v mé branži nefunguje a to měl dredatý vědět.
Zítra mám volno, přesun asi 300 km, a pak ta velká loď. Vyfotím vám jí.
Má 13 pater, jak panelák.
V Německu to jede fofrem z kopce.
A to bude i náš problém, protože jsme ekonomicky vlastně další spolkovou zemí.
A do toho generace Z, co chce chránit je to i tuleně, ale nechce mít děti, protože chce zachránit planetu.
Hotelový řetězec, kde bydlím, je progresivní. Nebojí se zaměstnávat migranty, možná je to i jejich matketingová strategie.
Na bar, tam dají ty, co mluví anglicky, a funguje to.
Horší je to s room service - pokojské. Řeklo by se na tom fakt není co podělat.
Je. Nebudu tu plakat, umím se o sebe postarat.
Ale před pár lety bych to nemusel řešit.
Je být nebinà
Takže si to shrneme.
Naši mladí nechtějí makat jako my, a to je v pořádku. Nechtějí mít děti, nebo až už je to obtížné. V módě je trans-cokolib.
Nikdo těm slečnám v mužském těle ale nevysvětlil, že z anální soulouže se rodí jen právníci.
No ale tureckà komunita, tady v NRW se nebojí mít dětí deset. A všude je to vidět. Ale oni si nemyslí to co my. Děvčátka pod těmi šátky neukáží ani vlásek.
Homosexualita je zločin, v jejich pojetí.
A Němci jsou vstřícní, jsou z toho nadšení, a jen hrstka "pravicových" extremistů má problém.
Tak nám to říkají.
Tohle nemůže dopadnout dobře.
A nás, nás to čeká. Češi se nerodí, ale oro Vietnamce není problém mít 8 dětí.
Jaké to bylo dneska?
Safra smutné
Kromě vietnamců jsi opomenul tu naši chráněnou komunitu, řekla bych. že 8 a více dětí je pro ně lehčí úkol než u vietnamců, ne?
...nedá se "zevšeobecňovat"- tak jako existují slušní Romové, kteří si žijí život kolikrát lepší než většina "bílých", tak existuje hromada "nefachčenků, vychcánků a kriminálníků" v minoriritním obyvatelstvu a nikdo se nad tím nepozastavuje. Stačí jako příklad ohlas na konkurz- po písemném pozvání nadějného uchazeče na osobní pohovor otevře dveře slušný a vzdělaný Rom a je hned vyrozuměn o už obsazeném místě. Objeví-li se zájemce "bílý", je pozván dále bez ohledu na jeho skutečný zájem o práci a minulost. Pak se nedivme- předsudky jsou zakotveny bez ohledu na výjimky. Sám jen ve svém okolí poznám nemálo rodin Romů, pracujících, slušně žijících a vážených s max. třemi dětmi, což je u "slušných bílých spíše výjimka....
To ti upřímně závidím, já mám ze Šluknova pocit, že slušní Romové, to je něco jako pohádkové bytosti, všichni jsme o nich slyšeli, ale nikdo je nepotkal.
Jo, bývávalo, že tady byli. Ale většinou už zdrhli nebo nejsou vidět. Na zdejším sídlišti se odhaduje, že je několik tisíc Romů, nikdo vlastně neví kolik, a je to jen zdroj problémů. Od zanedbané hygieny přes drogy ke kriminalitě. Bohužel.
Až v někom bouchnou saze, tak sem zase přijedou politici z Čech a budou nám vysvětlovat, jak je chudáčky špatně chápeme, případně nastoupí těžkooděnci aby nám to vysvětlili důkladněji. Už jsme to v roce 2011 zažili.
Pokud opravdu chce kdokoliv z "menšiny" něco dokázat a zařadit se mezi slušné, tak musí odejít z osady/rom. sídliště a navíc přerušit všechny kontakty se "soukmenovci" a to se nepodaří slabým povahám(kterým dosavadní život vyhovuje). Je to vidět i na projektech jinde- pokud mají snahu manželé žít líp, tak se snaží zaměstnat, odejít z osad, postavit si vlastní domek podle projektu a učit své děti slušnosti. Ti co to podstoupí pak brání svůj majetek i proti soukmenovcům.
Nevím, mám zkušenost s "opravdovými" vietnamci, mají obvykle 1-2 děti, málokdy 3.
Pokud myslíš ty jiné... tak tam jak kteří, málokdy víc než 5.
****
Pracovní návyky...
Tvůj řetězec musí své zaměstnace víc vést.
Kdysi jsme kreslili nějaké výrobní nářadí pro Renault.
Z konzultanta zadavatele vylezlo, že to bude ve fabrice v Maroku.
No a popisoval výchovu pracovníků která je běh na dlouhou trať, nicméně je tam jasný progres.
Prý za 10 let práce s lidmi v dané oblasti "se to začíná dát"
No, od té doby uplynulo už kolik... 15(?) let.
Můj osobní tip je že dnes je Maročan jako průměrný agenturní pracovník ve škodovce.
Vysvětlit 3x, vzít prémie a umí.
Řetěze nikoho nevychovává, jde jen po ceně.
Platit zaměstnancům co nejméně.
Před lety tak 12-15, mívali bonusový program, recepční-servírky si libovali, že za každý odkroucený rok jim něco přidají, prostě si je drželi.
Ještě před covidí panikou jsem znal za ta léta i pokojské, vždycky jsme prohodili pár slov. Pak se to začalo točit, ta děvčata ani německy pořádně neumí, ale dát ti místo 4 kapslí kage dvě, místo dvou džusů jeden, to jim jde skvěle.
Počítají s tím, že prostě ten co tam není tak často jako já, neví, co má dostat a tak to ukradnou.
A když se to provalí,vyhodí je a najmou jiné, co jsou podobné,ne-li horší.
Nějaké budování jména, reputace, na to se kašlem
Jde o to, aby manager dokázal ušetřit.
Ach tak! Takže celá anabáze s osmi vietnamskými dětmi
tví v tom, že jsi místo 4 kapslí kafe dostal jen dvě a místo dvou džusů jen jeden.
A samozřejmě, že ti to ty pokojské ukradly. Jseš furt stejnej ksindl jakś bejval, Jindro :-))
No já co znám Vietnamce, tak ve druhé generaci zde (děti) šprechtí česky tak, že pokud je nevidíš, tak nepoznáš, že stejně jako Mareček z Básníků nepotřebujou kroj. Jinak jsou s tuzemskou náturou překvapivě kompatibilní, až tedy na to, že i jejich mladá generace je pracovitá.. já si s těmi mladými Vietnamského původu rozumím víc jak s mnohými českými fracky.. moje zkušenost s nima je, že jsou podobní blbí poctivci jako já- co slíběj udělaj. Možná jsem měl jen kliku.... No a tohle mě nasralo moc, to že jsem si při tom nerozbil hubu mě i potěšilo
Pokud je to opravdu sloupek přední vidlice, tak jsi měl veliké štěstí, gratuluji.
No, trubka řidítek byla zasunuta výrazně bloubš než je ten lom a tak to jakž takž drželo. Už jsem zažil, že jsem urval řidítka tak, že mi zůstaly v ruce. Tady, jakmile jsem zaznamenal divný vakl v řízení, normálně jsem zastavil a domů se prošel.
Cyklo Bareš prý tohle umí opravit levou zadní. Tak uvidím, mám připravený vidle dvě. Jednu jen na lak tuhle na opravu a lak... Když budu mít připravenou kompletní pohotovostní náhradu, nebudu jí potřebovat :)
"Že jsem tak smělej při vašem vzdělání", nejsou to tvoji soukmenovci? :-)
Tyhle neznám. Máj hezký kola, kde jsi je vyblejskl? Soudím tedy, že takhle ohaklý toho moc nenajdou, utopili by se v potu.
Humber Bridge, zavěšený ocelový most o délce 2200 metrů byl v době svého otevření v roce 1981 nejdelším visutým mostem na světě.
Docent Tomáš Rotter, tehdy mladý asistent, o něm vyprávěl celé hodiny a já, když jsem v roce 1984 získal diplom mostního inženýra jsem snil,že jednou takový most budu navrhovat.
No, skončilo to lávkou na Jižním Městě a pak železničním můstkem nad výsypkou v cukrovaru....
Dnes, když po něm po 40 letech od školy kráčím netrpím nostalgií z promarněných šancí, naopak, říkám si:
tebe bych taky uměl spočítat, tedy tehdy :-)
A kochám se tou krásou, čistou, až minimalistickou konstrukcí.
No posuďte sami
https://photos.app.goo.gl/MN4y8iqPYBZSCpit6
A teď už zase za tím sklem, do Himley Hall to mám přesně 231 km. Jen si musím opakovat: keep left, dědku, keep left
Ještě pár fotek z Himley, asi půl míle od hotelu je Himley Hall, kde zítra bude ten Glass Fair.
https://photos.app.goo.gl/SXCxUeqPLCPDgknk6
Koukněte na ten trik, jak se dělá nová "stará" zárubní zeď. Je to zeď z betonových tvarovek, a ořed to dají pro parádu tu kamennou.
Taková záliba v tom, že všechno musí vypadat starobyle.
Tak jsem ve zdraví přejel kousek toho ostrova, a jsem zase zpátky na palubě té ohromné potvory.
Musím si srovnat v hlavě, jaké závěry z mého výletu udělat a na to potřebuji malinko klidu a hodně piva.
Ale jedno mohu zodpovědně prohlásit bez velkého přemýšlení. Jsem rád, že jsem se vydal mezi staré - ne to zní hloupě - mezi přátele se kterými se léta znám.
Ty záblesky štěstí v očích, když si prohlíží nějaké to hezké sklíčko, ty normálně vídáme jen v očích dětí o Vánocích.
Oni ti prodejci jsou totiž především vášniví, zaujatí a velmi vzdělaní sběratelé, a až potom obchodníci.
Nebudu je jmenovat všechny, velký dík ovšem patří panu Richard Burtonshaw a po létech jsem znovu rád potkal pana Robert Bevan-Jones, který napsal skvělou knížku o škrdlovickém skle, se kterou jsem mu malinko pomáhal.
A pan Vladimir Klein snad bude mít radost, že mi Rob přislíbil pomoc s překladem knížky do opravdové angličtiny, jen co jí dopíšu což beru jako zásadní výsledek mé cesty. Robert překládal řadu věcí, co jsem napsal, a má cit pro můj blábolivý styl.
A tím prozatím skončím a vlastně se to hodí.
Tady je reportáž z třetího veletrhu, který jsem Anglii navštívil - v Robově překladu a pod tím v mém originále.
https://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25...
Ráno cestou do práce zima na zmrznutí, cestou zpátky celkem teplo, svítilo sluníčko, tak došlo na zastávku u rybníka, dokonce i šipka z prkna byla...
Jen jsem vylezl z vody, schovalo se slunko za mrak a během chvilky solidní zima, tak teplejší oblečení přišlo opět vhod...
A teď už leje a leje... :-/
Tak vybral jsem na obrázek okamžik letu vzduchem, protože při přistání jsem opět nohy neuhlídal.
A zdá se, že za současné teploty ani nemá smysl zkoušet víc skoků, protože ty další jsou už jenom horší. Studená voda evidentně koordinaci pohybu nepomáhá a navíc, jak jsem zjistil včera, to prkno je po namočení dost kluzké... :-)
Ale prý se počítá s tím, že tam čase zase nalepí nějaký kobereček...
Sv. den cyklistiky a Mez. den kávy jsem oslavila 38 km.
No jo, ale on je dnes mezinárodní den seniorů.
:-) No, opravdu. Tak všechno nejlepší :-) To ještě v kalendáři poznamenáno nemám, připomeň mi to později.
Nebuď zvědavý, budeš brzo starý :-) Roků ještě několik.
A od kolika let že je člověk vlastně senior?
Z hlediska různých akcí, nákupu vstupenek apod. většinou od 65 let, někde i od 60, viděla jsem dokonce i od 55 let.
Někde to berou podle toho, zda je dotyčný již důchodce či ještě ne.
Podle různých aktivit je to ale o tom, jak a na co se kdo cítí :o)))
Jasně, slevová pravidla jsou nastavena různě, o to mi nešlo.
Jen jsem se zamyslela nad tím, od kdy teda člověk má slavit ten "mezinárodní den seniorů". :-)
Tak na slavení přece nemusíš být přímým účastníkem, ne?
Mě tak nějak utkvělo, že existuje i Mezinárodní Den Bez Kalhotek a Mezinárodní Den Nášlapných Min, to by se slavilo dost blbě :-)
V čem je problém se slavením Dne bez kalhotek? Teda pokud není v lednu.
Mladým seniorem/seniorkou se člověk stane v 70., střední seniorský věk je od 80. V 90. to je stará vydra.
A muži? Ti jak známo nestárnou ...
Ano, muži nestárnou, ale léta jim nestojí.
...to jen ženy se snaží dělat vše pro to, aby vypadaly jako mladice i v rakvi! ;-)
Do týhle olympiady to nestihli,vypadá to apíšna příští
https://photos.app.goo.gl/6XvgACLHcyJFQS8j8
A ještě nám to přelož do češtiny.
Na příští...
Ty toho naděláš
Každý si po sobě před odesláním aspoň přečte co napsal a opraví- jen tebe se to netýká, protože přece nejsi "každý", že... :-))
Na druhou stranu to o něm hodně vypovídá...
Nikdy nepochopí, že tak všechny jeho blogy a knihy tímto hodně ztrácejí.
V lese mokro a bláto a tak se mi tam moc nechtělo, tak lehká změna a odpolední projížďka po okolí na treku. Podél Labe do Vysoké a pak po pevných cestách a silnicích lesem přes Hoděšovice, Vysoké Chvojno a Borohrádek do Čermné nad Orlicí.
Tak narvané lesy auty a lidmi jsem už dlouho neviděl. Člověk si nemohl ani odskočit aby někomu nepočůral blatník nebo boty :-) Někdo měl v košíku málo, někdo dva vrchovaté koše, ale všichni měli dost.
Z Čermné přes kopec lesem do Kostelce nad Orlicí as podél Orlice do Častolovic a pak přes Ostašovice, Přepychy, Výravu a Smržov do Smiřic a odtud podél Labe zase zpátky domů.
Trochu chladno a vlhko, ale když jsem přišlápl, tak jsem se docela zahřál a tak těch 104 km za necelých 6 hodin s průměrem 18 bylo docela fajnovým provětráním.
Ani vyject mezi pole a louky pořádně nejde.. jen jsem se koukl do louky, svlíkal triko a mazal zpět....
Dopoledne jsem strávil na STK, pak se ale začalo dělat tak hezky, že by byl hřích vracet se do práce. Rozhodnuto - udělám si to hezký a aspoň poobědvám někde venku. Sbalil jsem hamaku, proviant a vařič a vyrazil. Abych to neměl až tak lehké, vzal jsem to přes Dušnou, oblíbený to tréninkový kopec Vsetíňáků. Povinné vrcholové foto a sjezd k přehradě Bystřička, k mému dnešnímu cíli. Indický dhál z plechovky a focaccia ze zmrazeného polotovaru vytvořily menu pro nenáročného gurmána. Velká romantika se nekoná, břehy přehrady jsou ještě poznamenány nedávnou povodní. Hamaku jsem bral protože u jídla je třeba slušně posedět, potřeboval jsem vyzkoušet nějaké způsoby jejího uvazování a taky jsem si chtěl dát po obědě šlofíka. V noci jsem toho totiž moc nenaspal. Po nějaké hodince lenošení se počasí začalo horšit, tak jsem se rychle sbalil a za mírného krápání sjel od vody přes obec Bystřičku na cyklostezku. Cestou jsem ještě míjel strženou lávku přes Bečvu. Nic zvláštního, jen celkem příjemných 35km.
Ony tam u vás nerostou houby? Tady jsou fšude ...
:-) Prý rostou. Ale já trpím houbovou slepotou. Dneska jsem to vyřešil takhle
To vypadá impozantně. Jak to vypadá na řezu?!?
Jestli teda už není pozdě na tuto žádost...
Bohužel, je. Pod krustou v klobouku byl lahodný krém s neidentifikovanou příchutí, ve třeni navíc kousky ovoce, hrušek a něčeho, trocha povidel. Noha pokrytá teňoučkou vrstvou bílé čokolády. Přiměřeně, ne přehnaně, sladké. Mmmmm.
Dnes dopo startoval na Benešáku závod Road Classics. Pár vteřin po startu se celej balík zastavil, protože trasu mezi DFXŠ a poštou (podle mě) zašpuntovala sanitka rychlíků. Nebo něco jiného?
Tak oni stejně mívají ostrý start někde jinde až po pár kilometrech, ne?
Poslední měsíc mám jinou práci a stíhám jen krátké výlety po okolí, dokonce byly i dny. kdy jsem nevyjela! Dnes odpoledne vysvitlo sluníčko a udělala jsem si krátkou projížďku kolem ¨Bobravy. Pěkně se to podzimně vybarvilo, ale dost fouká a asi se to dlouho na stromech neudrží. Každopádně to dnes bylo pěkných "poctivých" třicet :-)
Včera jsem vyjel z Mladé Boleslavi směr Doksy. Ani ne na Máchovo jezero (tam jsem byl už mnohokrát), ale prolézat oblasti pískovcových skal u Oken a potom hlavně u Skalky (té u Doks, ne té u Kravař). Skály jako někde v Kokořínsku, pěkné vyhlídky, byl jsem u Braniborské jeskyně, ve skutečnosti obrovského převisu ve skalách. Jenom počasí nebylo tak pěkné, jak jsme čekal - během dopoledne se nasunula nějaká oblačnost a protrhalo se to až odpoledne. Návrat proti větru taky nic moc. Celkově ale pěkných necelých 80km.
Počasí celkem přálo, takže v sobotu orientační běh u Týniště, koupání v Borohrádku a cca 97 km na lehokole.
V neděli procházka po slackline v parku https://ulozto.live/watch/22243 , na kole jen asi 20 km a ještě podzimní šipka do rybníka https://ulozto.live/watch/22244
:-)
Včera hodně pěkné a slunečné počasí zlákalo nejspíše k jedné z posledních letošních projížděk do Orlických hor.
Z Lukavice (u Rychnova nad Kněžnou) jsme vystoupali přes Kačerov a Zámeček na Luisino, volným sjezdem do Zdobnice a ostřejší výjezd přes sjezdovku do Kunčiny Vsi a dál přes Nebeskou Rybnou do Rokytnice a pak přes Kunvald a Žamberk do České Rybné a odtud přes Rybnou a Pekelec do Slatiny nad Zdobnicí a pak už přes Javornici a Jaroslav návrat do Lukavice.
Příjemných 85 km a nastoupaných 1.600 m dalo docela zabrat, krásné protažení a když počasí přálo, tak to bylo moc pěkné.
Volná projížďka z Hořic do Podkrkonoší.
Žádná zima ani vítr, ale dost divně zamlženo a tak se nedalo nikde nijak moc dlouho zdržovat a odpočívat.
Z Hořic přes Mlázovice a Novou Paku do Jilemnice a odtud přes Branou a Vrchlabí do Lánova a pak podél mé oblíbené stále provozované už téměř technické památky - lanovky z vápencového lomu v Černém Dole do Hostinného a pak přes Chotěvice vystoupat na Vítěznou a sjezd k vodní nádrži Les Království. Tam bylo něco, netuším co, ale desítky aut a motorek a stovky lidí, že byl dost problém přejet po hrázi. Pak už přes Bílou Třemešnou, Dehtov a Miletín zpátky do Hořic.
Na fotkách nákladní lanovka s vápencem z Černého Dolu, poutní kostel ve Vítězné a hráz vodní nádrže Les království.
Po cestě jsem se stavil na deseti kótách a taky jsem zjistil, že "mám svůj" kopec, nic moc, ani by si člověk nevšiml, ale mám :-)
Včera jsem si zase jednou vyjel do Českého ráje, kus za Kněžmost. Coural jsem potom pěšky po lese mezi skalami. Houbařů sice bylo plno, ale rozptýlili se po velké ploše, takže jsem je moc nepotkával. Zato jsem potkal stádečko divokých prasat.
Ty jsi nečetl o divokých prasatech kterí hasiči vytahovali ze strže? co myslíš, kdo a jak je tam zahnal? :-)
Jako obvykle - zamknul jsem ho v lese ke stromu. Předpokládám, a zatím se mi to potvrzuje, že se nikomu nevyplatí courat po lese s pákovkami.
Asi to zkusím také. Spíš se ptám, zda se to kolo snažíš ještě schovat, nebo ho prostě zamkneš u cesty?
Většinou ho dám někam, aby nebylo od cesty vidět. I když naposledy jsem ho nechal uprostřed malebné osady zamknuté k zábradlí, ale to byl úplný zapadákov, kde stavení patří chalupářům z města, a byl to podzimní víkend, kdy tam skoro nikdo nebyl. (Nová Skalka u Doks, abych byl konkrétní)
Nač pákovky?
Stačí provléknout klacek a párkrát otočit. Vyvine se taková síla, které nejspíš žádný zámek neodolá. Pokud odolá, přetrhne se lano.
Tak mě bylo odcizeno kolo u Kauflandu - nejspíš houmelesákem, sběračem šrotu. Místo klacku použil ocelovou trubku.Lano mělo průměr 10 nebo 12 mm.
O víkendu byla u nás inverze, tak jsem v neděli vyrazila za sluníčkem. Ještě za tmy jsem dojela k vlaku a potom z Veselí nad Moravou vyjela na kole nahoru na Velkou Javořinu, čtyřicet kilometrů prakticky pořád do kopce. Česká strana Bílých Karpat byla krásně osluněná, cesta bukovým lesem byla pastvou pro oči a pěkně ubíhala.
Když jsem vyjela na vrchol, nebyl vysílač vůbec vidět, ze slovenské strany se přes hřebeny hor převalovaly mraky. Ale během několika vteřin fouklo, mraky se posunuly a přímo přede mnou se tyčila vysílací věž. Škoda, že mraky byly tak vysoko a nedostala jsem se až nad ně, chybělo jen pár metrů.
Dolů z kopce to pěkně jelo a zpátky ve Veselí jsem byla co by dup a v klidu si ještě koupila v Kauflandu svačinu do vlaku. Užila jsem si pěkný slunečný den.
Nedělní toulání se po hranici mezi Saskem a Branibory.
Ne, je to Černá Elstra mezi Ruhlandem a Senftenbergem. Ale je to skoro do "najdi 10 rozdílů".
Hm, tak já to mám asi ten Ableiter. Každopádně mi to připomnělo, že jsem slíbila, že po 10 letech tamtudy někudy znovu, a to je příští rok.
Já v srpnu projel Černou Elstru od Bad Liebwerda k soutoku s Labem. Svým způsobem nuda, ale bylo to přesně to, co jsem potřeboval.
Takže to "nuda" není správné vyjádření. Však i já už vím, jak se tam jezdí.
Ráno už byla všude jinovatka, slunce bylo i v poledne nízko, ale ještě jsem se pokochala zbytky barev podzimu.
Nedělní okruh kolem prostředního jezera pod Pálavou: Vychází mi to přesně na 100 kilometrů a v zimě to je moje oblíbená trasa na delší výlety, na jihu je tepleji :-)
To u nás je po západu slunce pěkná "kosa". Než jsem po létání s drakem namotal pouštěcí šňůry, šeredně mne zábly ruce.
Jojo, je třeba pozměnit oblečení. Na druhou stranu je třeba právě teď jezdit, aby si tělo zvyklo na chladno. Loni jsem to z důvodu nemoci vynechal a v prosinci jsem si vyrobil obrnu lícního nervu.
To není tréninkem, to bylo od nedostatečného oblečení. Už včera jsem měla na hlavě čepici a k tomu ještě teplou čelenku, se kterou jezdím už od září (v létě bez tenké čelenky na uši nevyjedu, to musí být 30+, a to zas na kole nejezdím). Jsem na uši a oblast okolo hodně citlivá, jak to jednou nachladíš, je to na celý život. Ale stačí na to myslet a citlivou oblast před průvanem a chladem chránit. Vybavuji si, jak kdysi jeden můj kamarád říkal, že Vysočinu poznáš podle toho, že všichni nosí na hlavě zmiji i v létě :-)
Dnes jsem velice zhřešil...
Od posledních pokusů o salto na koupališti už uplynulo několik měsíců a mě zajímalo, zda jsem už všechno nezapomněl... jenže co s tím, když je to všude zakázané a v rybníku je opět málo vody, navíc už opravdu studená?
Přečetl jsem si návštěvní řád AquaPce a mají tam větu, že vykázán může být návštěvník, který přes napomenutí přestoupí ustanovení nebo neuposlechne pokynů plavčíka.
S programátorskou logikou jsem usoudil, že je to v pohodě - jednou si salto skočit můžu, za to dostanu napomenutí a teprve za další by mě mohli vyhodit. :-)
Člověk se musí spokojit s málem. Takže jo, dostal jsem napomenutí... :-D
Tak hlavně, že ti to stále jde. Přihlásil jsi se na podzimní kurs?
No když plavčice poznala salto, asi úplně marný pokus to nebyl, ale v létě se mi už povedlo i hezčí, o tom, jak by asi mělo vypadat správné provedení raději neuvažuji...
https://ulozto.live/watch/22257
Ale vzhledem k tomu, že byl jenom tenhle jediný pokus, tak si nestěžuji. Kdybych se zrovna rozplácnul o vodu, měl bych pocit promarněné příležitosti, takhle dobrý... :-)
Jo a ještě předtím bylo veselé, že tam po mě dvě (malé) holky chtěly, abych jim zkusil vylovit, co jim v tom skokanským bazénu spadlo na dno.
Asi nějaký klip na nos nebo co. Ptal jsem se, jak to pozná - no je průhledný... ale má růžový okraj.
Oni ho prý na dně viděly, ale nezvládly se ponořit dostatečně hluboko.
Já s ponořením na dno problém neměl, ale neviděl jsem nic ani od hladiny, ani u dna...
Bylo mi trapné to vzdát, pokaždé jsem doplaval ke dnu, přeplaval bazén u dna na šířku, tam se otočil a plaval zpátky a nechápal, kde to jako vidí... až když jsme si vyjasnili, že ony to vidí asi dva metry od zdi, kousek od rohu, konečně se podařilo.
Mně se to video nějak nepromítá. Když kliknu na odkaz, objeví se asi správné okno (obr1), ale když to spustím, je tam jen nějaká plachetnice proti slunci (obr2).
Ale jsem ráda, že sis aspoň jedno salto skočil :-D
No plachetnice se na ulozto ukazuje prvních pár minut po nahrání, než se video na serveru asi překóduje... někdy to trvá hodiny... a někdy se jim to asi zasekne, protože v seznamu u videa pořád svítí, že se zpracovává, kdo ví...
Nahrál jsem to znovu a už mi to přehrát jde.
https://ulozto.live/watch/22258
Ale netěš se zbytečně, je tam jenom ten skok. Hudrující plavčice stála mimo záběr, navíc chápu, že ona si ty pravidla nevymýšlí... :-/
Dobrý:)
Proč tam ty můstky a prkna mají, když z toho zakazují skákat? Vysvětlila ti to plavčice?
Neptal jsem se. Ona vypadala v klidu a já počítal s tím, že to tak či tak bude poslední skok, než mi končí vstupný a půjdu domů, takže jsem se usmál, pokýval hlavou a nepouštěl se do marné diskuze. :-)
Vysvětlovat by měl ten, kdo to do návštěvního řádu napsal. Tedy ono tam těch zákazů mají nápsáno mnohem víc, třeba skákat s rozběhem, což děti běžně dělají a nikdo to neřeší. Ale vzhledem k tomu, že plavčíkům zjevně nevadí moje šipka vzad, kterou jsem skákal celou dobu před tím (reagují teprve, když v vzduchu skrčím nohy a stane se z toho salto), asi si návštěvní řád nepřečetli pořádně, nemyslím, že bych si vyostřenou diskuzí pomohl...
Přitom když už v pravidlech mají, že použití zařízení a atrakcí (včetně protiproudu) je na vlastní nebezpečí, tak jsou krytí dostatečně a nemuseli vymýšlet další omezení...
Každopádně může být ještě mnohem hůř, obrázek s pravidly z bazénu v Poličce jsem sem myslím už dával? Tam je to pak úplně k ničemu... :-D
Můstek s prknem a může se z něj skočit bez rozběhu, bez rozhoupání po nohách! Adrenalin jak svině!!! :)
Pokrok nezastavíš...
Nevím, zda to není přibarvené, ale slyšel jsem, že v USA už neexistuje, aby sis plaval nad hloubkou, že prý všechny drží na kraji, kde je vody max po pás a když poplaveš dál, začne plavčík pískat a nažene tě zpátky?
Neviděl bych to s tou Poličkou tak černě. Není tam nic o tom, že Tě při druhém nedodržení vykáží. Pouze se zříkají odpovědnosti za Tvou bezpečnost.
To bude pravděpodobně v návštěvním řádu, ale je to jedno, protože hned nahoře máš, že ke vstupu na můstek potřebuješ SOUHLAS plavčíka, takže tě tam prostě už nikdy nepustí... ;-)
Navíc, co jsem občas koukal na webkameru, tak v Poličce nejspíš neskáče nikdy nikdo, protože mají v ose prkna stabilně nataženou hadici oddělující dráhy...
Jsem správně usoudil, že skákání do vody není pro neorganizované sportovce zrovna podporovaný druh sportu. Je to pěkné, ale není kde si skočit. Pro důchodce je lukostřelba rozhodně perspektivnějším sportem.
Bohužel je to tak, při nejmenším ve východních čechách není v zimě kde, přes léto naštěstí (zatím) máme koupaliště v Litomyšli.
Nicméně to, že jsi z toho kurzu v Podolí vycouval, mě zklamalo. Další příležitost možná ani nebude, koukal jsem na webu, že příští kurzy už nebudou pro dospělé, ale pouze náctileté. Netuším proč?
No a už jsi začal alespoň lukostřílet? Že bych si měl s kým porovnávat ... výsledky :-)
A co ty a slackline, když jsme u toho porovnávání, přejdeš už celý popruh? ;-)
Ani zatrapackanou náhodou. Naposledy jsem si zkusil asi dva metry délky přidat a měl jsem pocit že jsem zas na začátku...
Možná za to mohl fakt, že jsem to neměl úplně vodorovné (najít tady kus rovný země kde nejsou střepy nebo klacky je fakt nemožný) nebo foukal vítr nebo jsem byl nevyspalý nebo fakt nevím, ale neušel jsem snad ani tři metry.
Když mě definitivně začaly bolet nohy (není to nárt ani chodidlo, ale prostě někde v tom objemu) tak jsem to definitivně vzdal.
Pak jsem se chvíli nedostal vůbec k ničemu, pak jsem šel pro změnu lokostřebit a pak pokles teplot předznamenal radikální omezení venkonvích aktivit. Počítám že na jaře budu zas startovat od nuly... :-/
Ale pořídil jsem alespoň barefootovou obuv, aby si nohy zvykly něco dělat a netvářily s tak překvapeně :-D
Chybějící vodorovnost se dá mírně kompenzovat tím, že to na jedné straně ukotvíš trošku výš, o to důležitější ovšem potom je povrch, na který budeš případně seskakovat. To se nakonec vyplatí kontrolovat vždy, došlápnout bosky na blbě natočený klacek, může dost bolet. Střepy si představovat ani nechci...
Když je popruh mírně s kopce, tak to zásadně nevadí. Pravděpodobně zjistíš, že chodit jedním směrem je snazší (pro mě rozhodně směrem s kopce) než opačně a hlavně jakmile se dopracuješ k větší vzdálenosti, tak průhyb způsobí, že první půlku jdeš vždycky s kopce, druhou do kopce, takže se tomu stejně nevyhneš... :-)
Vzpomínám, že na začátku byl fakt každý metr délky hodně znát a hodně udělá i různé napnutí. Mně vždycky přišlo, že mozek se mi po nějaké době zkalibruje na konkrétní nastavení slackliny a jakákoliv změna je potom problém... nicméně nedávno jsem četl, že se mají různé délky a napnutí co nejvíc střídat, aby se mozek trénoval, snad se pak kalibruje rychleji... :-)
Já mám obavu, že k tomu všemu se u mě přičítá ještě můj naprosto naprd kalendář, kdy tu věc dojdu rozmotat a mezi stromy natáhnout jednou za dvě doby kamenný, takže veškerej progres je v podstatě furt o těch prvních krocích. Dokola a dokola...
Uvidíme až se oteplí, no, přes zimu to nevytáhnu skoro určitě a předsíň jako jiní místňáci nemám :-D
Střílim na 13m dlouhé chodbě ve sklepě z dětského ohradníkového luku. Pro elementární nácvik techniky mi to zatím stačí. Jednou týdně jdu na střelnici a nechám si to od trenéra opravit. Dokud mne ten luk nebude omezovat, tak není důvod ke změně. Zatím mne limitují nešikovné ruce a tělo. Potom si na střelnici zvolím správnou sílu luku pro sebe a koupím si nějaký cvičný skládací reflexní luk, na kterém si budu moci měnit ramena podle toho, jak budu zvládat silnější luk.
Takže na zimu mám o zábavu postaráno. Na jaře uvidím, kam až se dostanu.
Ty brďo, lidi vy si žijete, jedna na chodbě trénuje jízdu na kole, druhej má v předsíni lukostřelnici...
Bych taky bral takovou mansardu :-D
No a jaký máš soustřel na těch 13m? Že bych si to výhledově odměřil, abych měl co porovnávat :-)
Mám 6 šípů a když se všemi trefím tu svou papírovou krabici plněnou igelitem, tak to jdu oslavit. Krabice je asi tak 50x50 cm. Jsem začátečník...
Teď jsem tu krabici opravoval fólií. Má rozměr 35x40cm. Ale je to chabé. Díry jsou rovnoměrně po celé čelní ploše. Žádné zahuštění u středu :(
rovnoměrně je špatný, jak to nemá trend tak se s tím těžko něco dělá (maš každej výstřel jinej)
350x450 není zase tak špatný, ovšem vnucuje se otázka, jak často mineš zařízení úplně
Já jsem spíš na 30m vzdálenosti, úspěch považuju za trefení vnitřní kostky terčovnice 280x280 a když minu zařízení úplně i přes jeho 600x800, zpravidla ten šíp odepíšu na nějakým šutru (tolik k motivaci trefovat se :-D)
Ale jeslti se ještě teplota vyhoupne, odměřím si 13m a dám vědět do jakého kruhu se vejdu...
Teď jsem byl na střelnici a kupodivu to docela šlo. Už se mi instruktoři tolik nevěnovali, to znamená, že tam měli víc horších případů, nebo to se mnou už odpískali. No a také jsem se občas i trefil do terče. Na střelnici se v hale střílí z 18m.
To je velice zajímavý!
Ty máš 13m dlouhou chodbu a Sodoma má 12m dlouhou slackline, to nemůže být náhoda! ;-)
Po třech dnes usilovného googlení, stahování, mazání a generování jsem se konečně dostal do bodu, kdy jsem mohl začít...jsem si myslel.
Kolega v práci dovalil pidi-mini-CNC, stroj tak na vydrápnutí plošného spoje nebo gravírování jmenovky na dveře. Prý mu to doma zbylo po nějakém marném pokusu a neví co s tím, tak kdybych se toho ujal...
Tak jsem se tedy ujal.
Číňan moc informací co to je neposkytuje, tak jsem první večer strávil hledáním, co to vlastně mám.
Druhý večer jsem strávil stahováním něčeho, čím se to dá ovládat. Asi na čtvrtý pokus jsem byl úspěšný, i když možná byly funkční i ty předchozí, jen mě FAKT nenapadlo, že aby se ta věc bavila s počítačem, musím vytrhnout konektor manuálního ovládání z desky :-)
Zbylo mi najít něco, v čem bych byl schopen generovat programy, protože psát Gcode v texťáku se fakt necítím. Ano, je to v podstatě taková 3Dtiskárna naruby, krmená asi tak stejným zdrojem proudu a principálně i stejným kódem. Principálně, tady se samozřejmě bavíme o ubírání materiálu a všech s tím spojených komplikacích.
Dnešní den jsem zakončil úspěšným vygenerováním obráběcího kódu, nakonec jsem ho i předhodil mašince, asi na třetí pokus se s ní i domluvil kdeže to budeme mít nulový bod...abych zjistil, že celá věc neskutečně vibruje že se to nedá vydržet.
Po hodině bloumání a dumání jsem zsjitil, že ta převlečná matka která zajišťuje kleštinu je vyrobená někým s milionem dioptrií a ta díra skrz prostě není v ose! Takže pokaždé když jsem milý nástroj utáhl, asi o milimetr až dva se vyosil - tady se bavíme prakticky o celém průměru nástroje.
Inu, odkládám problematiku na později, zítra už si snad vezmu tříkoláka a pojedu se někam vyvenčit, potřebuju vyvětrat hlavu :-)
někam jsem zabordelil kabel od foťáku, takže staženo z netu
koncovka
https://vi.aliexpress.com/i/33006041478.html...
u nás hledej kleštinu pod označením ER11
Ok, dík, to se bude hodit.
No já jsem psal že je to tak na gravírování, asi bych tomu byl ochotnej hodit vyfrézovat čelní panel pro nějaký konektory, z plexiskla, MOŽNÁ nějakej hliník, s velkou opatrností a malým posuvem. Ale "za ty prachy" je to docela pěkná hračka. Ostatně, nepočítam, že paneláková jednotka by byla vhodná pro instalaci a trvalý provoz CNC centra :-)
Pro provoz v paneláku + tvrdší materiály bych přidal max možný balast k motoru (dle únosnosti pojezdu)
Zlepšuje to vibrace ale dřív odchází ložiska motoru
Z teorie podobnosti bych záběr do alu bych viděl na 0,2-0,3 mm
Žije! :-D
Asi to bude chtít rozebrat a přeskládat, ten stranovej posuv má podezřelou vůli, která působí jako by někdo zmršil skládání pohybovýho šroubu, respektive tý dvojmatky.
Ale funguje to, programy se dají racionálně generovat a teď jen řeším, jestli se mi ten postprocesor povede modifikovat, aby přestal jako první a poslední operaci zarážet frézu dva milimetry do povrchu materiálu a na závěr odjíždět metr pryč (asi opačný souřadný systém + uklízecí pozice stroje pro který by to mělo oficiálně být)
Ale mám radůstku :-)
Nedělní sluníčko jsem využila k vyjížďce za posledními zbytky barev podzimu v okolí Velké Bíteše. Na sluníčku hezkých 74km.
Nedělní sluníčko? Já jsem pokus o vyjížďku vzdal, za celý den se nezvedla mlha, skz kterou nevidím ani protější panelák. Zimu bych ještě překousli, ale tohle je trochu moc...
Takže bledá závist t mé strany :-)
Také jsem klasickou vyjížďku vynechal. Jen jsem se dopravil, (převážně po cyklostezkách), asi dva kilometry na fotbalové utkání. Brankáři se přes celé hřiště určitě nemohli pro mlhu vidět. Od místa mého fandění u čáry středového kruhu, byly vidět špatně branky. Fandil jsem dobře :-), naši vyhráli pět nula.
Když jsem se se západem slunce vracela domů, tak v našem Údolí byla přesně hranice jasna a mlhy. Jela jsem z Rosic na slunci a dvě stě metrů přede mnou se válel na zemi mrak, hranice přesně na začátku Údolí Bobravy. Volila jsem pro vyjížďku správný směr, na Vysočině bylo azuro. Šipka na 3. fotce ukazuje na mrak v okolí Brna, je to k němu ještě cca 10km.
To je projevem inversní teorie relativity, která při rychlostech blízkých rychlosti světla prodlužuje délky. Při Jindrově rychlosti na elektrokole se mu prodlužují vzdálenosti ve směru pohybu.
Tady to Lev Davidovič se spoluautorem popisuje i s celkem srozumitelnými obrázky. Ale neseděl jsem v citované observatoři, takže jsem to zkrácení letícího vlaku nepochopil. Natož pak že světlo baterky nedoletí jeho konce. :-)))
Ale pan Landau popisuje tu obyčejnou "Speciální teorii relativity", která popisuje zkracování délek a dilataci času.
Inverzní teorie relativity se vztahuje pouze k Jindrovu kolu a naopak ty délky prodlužuje, jak je z fotografie patrné. Je to zapříčiněno závratnou rychlostí jeho elektrokola, které je sice rychlejší než světlo, ale současně na něm Jindra usilovně šlape. Nic jiného než inverzní teorie relativity tento zdánlivý oaradox není schopna popsat. :D
> "Natož pak že světlo baterky nedoletí jeho konce..."
Na světlo z baterky bacha! S tím není zádná pr
alinka!
No konečně, slabě, pozdě. ale přece. Jak je ta básnička?
"Sněží,
vločka stíhá vločku
a na střeše za komínem
kocour..." :-))
Mě se nezobrazuje konec té básničky! Prosím o vysvětlení, co je s kocourem.
K obrázkům: Kočka se tak dlouho chová, až se pochová.
Já jsem si pořídila na novou zídku kočku věčnou a nerozbitnou :-D
Na jednu atiku jsem vystřil z plechu a namontoval kočku s kotětem.
Šablonu ze čtvrtky jsem si schoval a zas někdy někam namontuji další kočku.
Ale abych někomu namontoval plechového kocoura, jak stíhá vločku, k tomu asi nenajdu odvahu...
Včera bylo nahoře takhle ... Vyhřívala jsem se jako kočka.
Ale pak zase zpátky do tý hnusný inverze, nic moc, co? :-)
Na prd...
Konečně jsem měla mít zcela volný víkend. Plánovala jsem kolo nebo aspoň pěšo výlet.
ALE... ale člověk se má holt NEtěšit...
Blbý, ale už to je opravdu většinou jen rýmička. Musíš hledět na svět pozitivně. Jsou i horší diagnosy.
To máš kovida nebo jsi v jináči? :-)
Tak zázraky se dějí jen v pohádkách, takže mám covida :o)))
Ještě je potřeba vyřešit co bys radši :-))
Aktuálně asi raději toho covida :o)))
Tak teď nevim na co si stěžuješ když máš to co bych bys chtěla raději :-))
Njn, člověku to hned nedojde, že je vlastně spokojený :o)))
Vidíš, stačí se jen lehce zamyslet :-)
Taky jsem spokojený když to je v konečném důsledku jen nějaký blbý nachlazení, rýma, teplota a bolí celý člověk, protože znám horší stavy.
Technicky vzato může dokonce mít obojí současně... ;-)
Technicky vzato můžu mít akorát toho covida :o)))
Taks měla ten příspěvek místo smajlíkem zakončit smutníkem, nespa? :-))
P.S. Už máš nachystaný tréninkový pytlíky s prstí? :-)
ať se dáš brzo do kupy, ne na hromádku...
Před 6 týdny mne složil, 2 týdny jsem z postele nevylezl, teda, od druhé středy jsem se motal po bytě. Šéf o mě řekl že jsem biologická zbrň, ulehlo 6 z 8 kolegů.
Někdo natestoval, někdo ne...
Nás takhle složil kolega v červnu. Celou kancelář (8 lidí). Sice jsme se netestovali, ale podle příznaků to byl na 99,9% covid. Původce pak skončil se zápalem plic a já skončila na plicním s astmatem a CHOPNem.
Teď jsem docela zvědavá, jestli to ještě někoho skolí. Každopádně, když bude někomu blbě, vědí proč :o)))
Doma to ale nikdo další nechytil.
No tak to je tedy pech, vždyť už něco podobného bylo na jaře, že?
Helejte se, lidi, nechci Vaše problémy zlehčovat, ale - to máte z toho, že chodíte k doktorovi. Já k doktoroj nechodím, dokud to není na šití. Pravidelnou jednotýdenní rýmičku, následek to otužování :-)) , jsem před třemi týdny zvládl i bez doktora a bez testů. Od té doby mě pořád trošku škrábe v krku a těžko se mi polyká, vždycky tak jeden den špatné a potom zas tři dni dobré. Řeším to hašlerkami.
Mám kamaráda z dětství, je primářem na klinice. Je na sebe dosti opatrný, co se zdraví týče. Předevčírem jsme si volali, on smutný, že prý: Koupil jsem si test na covid a zas ho mám, už potřetí.
:-))
K doktorovi jsem také nešla - s tím jsem to vykomunikovala mejlem :o)))
Blbý akorát je, že mi ta bestie covidí sedá na průdušky. Teď už mi to drží dejchák, ale bez něj bych si vykašlala plíce stejně jako v létě.
Není co závidět. Zkus v tom najít něco pozitivního, např. prožití předvánočního času v klidu domova :-) Na Vánoce to na kole určitě vyjde.
S nemocemi je to asi tak, jak mi kdysi povídal kamarád doktor: Pán Bůh léčí, doktor kasíruje.
Jak už jsem se zmínila, sedmičku letos nedám, ale zatím to nevzdávám, včera jsem šlapala po Labské do Hradce, zpět přes Kuks (už tam byly vánoční trhy) potmě (tradičně návraty) a byla zima, jen plus 2.
Já letos nedám ani tisícovku. Doufala jsem, že to dotáhnu aspoň na 600, ale uvidím...
A pozitiva rozhodně hledám - včera jsem dětem přerovnala a vytřídila hračky. Ještě teď mě bolí hřbet a kolena, jak jsem u toho seděla.
Ale konečně jsem sesumírovala sady duplo lega, ke kterým máme krabice. To by jeden neřekl, jakou práci dá najít jedinou potřebnou kostičku v bedně ostatních :o)))
Dneska musím připravit masky na anděla a mikuláše. Blíží se to, blíží.
Já vůbec netuším, kolik jsem který rok najezdil, takže by mě takové úvahy netrápily. Tachometr používám jen na vícedenních cestách abych si rozvrhl den. Ještě stále jezdím do práce na kole, dneska jsem to stihl těsně než začalo chumelit, ale kolik najedu nevím. Tedy u těch cest do práce to mohu odhadnout, snažím se za každou cestu si dát do virtuální kasičky 50 Kč, tolik by mě stála jízdenka tam a zpět.
Když já virtuálně objíždím svět http://www.vrstevnice.com/odkazy2/svet/svet.html
a to bez počítání nejde :o)))
Ty než takhle objedeš svět tak to máš program na řadu let, na Perníkové 24hodinovce to je program na 24 hodin :-)
Tak to víš - nejen kolem živ je člověk :o)))
Mě stačí, když ten svět objedu a obejdu 1x.
Víc mě mrzí, že na Okoř to asi 100x nestihnu http://www.vrstevnice.com/akce/grandaction/okor...
100 x je hodně vysoký cíl a splnitelný asi jako Fialovo dohnání německých mezd :-)
My ten název používali tak nějak obecně pro cesty na Okoř z hecu - snažili jsme se vymyslet vždycky jinou trasu i přesto, že Okoř máme takřka za humny.
Jezdili jsme tam vždycky na jaře na tzv. otevírání sezóny.
Až později jsem se nad tím zamyslela i z pohledu toho, zda je reálné to stihnout, zvlášť při frekvenci 1x za rok :o)))
Každopádně je to výzva. A k tomu bych ráda dodržela tu původní myšlenku, tj. vždycky jet trasou, kterou se ještě nejelo. Čím dál víc je to ale spíš o kombinaci známých úseků, ovšem i tak vznikají zajímavé trasy.
Když dáš Okoř tak 5 až 10 x za rok, tak to zvládneš, ale mě by to už ani nebavilo tam jet tolikrát.
Když byli lidé, co 2x za den vylezli na Ještěd...
Já měl na mysli normální lidi :-)
Já mám hodně rád Orlické hory a jezdím tam rád, ale snažím se jet tak abych na kopcích Velká Deštná, Anenský, Koruna a Vrchmezí nebyl víc jak 5 x za rok i když přes ně vede pěkná pevná cesta, to je pak objedu nějakou pěknou zkratkou :-) Příliš by to pak zevšednělo a už by ta cesta nudila, nesmí se z toho stát povinnost.
Musíš omezit babičkování, pak možná. Stoletý už to s artritickými koleny půjde ztuha. Ani s hyaluronovou přípomocí.
Kdepak, mám svoje priority. Kolo je až za mrňaty.
Ale u těch starších už začínám být na druhé koleji - různé zápasy a oslavy všeho možného s kamarády začínají mít prioritu.
Už více jak dvacet roků jsem si říkal "den, kdy nesedím na kole, jako bych nežil".
Časy se ale holt mění.
Loni k Vánocům nám syn dal vstupenky do aquaparku v rakouském Gmündu. Nechtělo se nám tam, stále jsme to odsouvali, nám stačí bazén v Třeboni, je to kousek.
Nicméně teď v pátek padlo rozhodnutí - zítra jedeme. Takže ráno jsme s Ane sedli do auta a v devět stáli před vstupem do areálu. Před námi cca 200 lidí, to jako fakt. Šlo to ale rychle, o půl hodiny později jsme stáli v plavkách u bazénů, těch tam je několik, i venkovní, slaná voda, teplota 34 st (!), spousta různých vzduchových i vodních trysek, to množství lidí vůbec nebylo znát, jedním slovem paráda. Kromě tobogánu jsme prubli všechno. A co bylo nejlepší - teda pro mě? Sednul jsem si na podvodní lavici, kolem mě všade bubliny, voda teplá, a výhled na lávku přede mnou, kde sem a tam přecházely ženský v malinkatejch plavečkách, představivost mám pořád velikou...
No a potom kávička v krásné kavárničce na gmündském náměstí, cestou zpět zastávka v Třeboni a pěšky po hrázi Světa, a po návratu v cca pět odpoledne čtyřletej Vojtíšek, který právě odcházel s rodiči na podvečerní procházku, nicméně když viděl, jak vylézáme z auta, tak hned "du k dedemu", na procházku se vykašlal a šel k nám.
Jak jsem psal výše, časy se holt mění, den jde prožít i bez toho kola :-)
(P. S. teď jsem nafoukal fulla, za hodinu vyrážím)
Sole bad v Gmündu je mým oblíbeným cílem Když jsem v Třeboni, vždycky si tam zajedu. Jejich vyhřáté slané bazény prostě nemají chybu. A milovníci saunování se mohou ochladit přímo v jezeře.
Bazénová zóna je úžasná, ale stejně skvělá je i ta saunová část.
Mimochodem - moc pěkné je i historické centrum v Gmündu.
Na tom je snad něco špatného?!?
Ne, není, proč by mělo být?!?
Tak nejindřichuj, ratlíku.
A kolik poctivých km jsi uplaval? Alespoň 1?
V Gmündu se neplave, tam se relaxuje. Je to "sole bad" - tedy slané koupele.
Vřele doporučuji.
Spíš se máš ptát, zda se tam dá (a smí) skákat do vody, ne? ;-)
Naposledy jsem si zaskákal z věže ve Waldmunchenu v Českém (Bavorském) lese. Plavčík na to dohlížel a reguloval to a skákalo se. Už je to dávno. Takže v Gmundu bych to nevylučoval.
Do bazénu s hloubkou cca 1,5 metru?!? Tak to asi neklapne... Ale proti gustu...
Možná by to ale šlo do přilehlého jezera, jenže tam zase chybí to prkno :o)))
Tak Bára myslím popisovala, že umí šipku z bloku i do mělké vody, ale mě by to přišlo jako málo i pro skok po nohou... :-)
Nicméně existuje jeden blázen (možná jich je víc), co se živí tím, že skáče z 10m placáka do nafukovacího bazénku... takže všechno je relativní... :-)
Naprd, řekl bych.
Abych si udržel funkci tříkolkáře rezidenta, vytáhl jsem stroj vyvenčit. A že jsem si mohl vybrat i lepší dny je asi zřejmé.
Dotáhl jsem to jen na Vysoký Újezd a měl jsem toho tak akorát. Celou cestu protivítr a tady se přidala i nějaká semtamkapka. Obloha totálně olověná, rozhodl jsem se své ambicioznější plány vzdát.
A asi dobře jsem udělal, ani cesta domů neubíhala o moc rychleji (možná jsem to něl otočit a vrátit se po stopě), ale nechtěl jsem se vracet zase úplně se staženým ocasem.
Dorazil jsem už s náznakem soumraku, i když vzhledem k počasí to mohla být jen oblačnost.
55km za těsně přes tři hodiny rozhodně není výkon o kterém bych se mohl nějak výrazně rozepisovat, ale jsem rád alespoň za něj.
Ale jsem neskutečně vyfoukaný, reálně začínám zvažovat pořízení nějakého větruvzdorného oblečení, protože ač jsem zimou netrpěl, nějak mě bolí všechno možné i nemožné kromě nohou.
Taky (méně reálně :-) ) začínám zvažovat pořízení anemometru, abych věděl jakou rychlostí to ten vzduch vlastně rozrážím - to číslo co jsem viděl na počítadle otáček kola rozhodně na ležáku nejsem zvyklý vídat často...
Není to sice cyklo, ale snad mi to projde. ;-)
Zastesklo se mi po skákání šipky z prkna a jelikož v rybníku máme vodu nejenom dost studenou, ale hlavně už je jí fakt málo, vyrazil jsem do Brna...
V tamním bazénu jsem nikdy nebyl a plakát https://dnysportovist.starez.cz/program sliboval vstupné zdarma, paddleboardy a vyjímečně i možnost pro veřejnosti skákat do vody z prkna i věže...
Kombinace tarifu Iredo a dokoupení IDS JMK ve vlaku pro zbytek trasy prošlo bez problému.
Podle mapy jsem předem zhodnotil, že optimální bude jet tramvají 1 na zastávku Hrnčířká, od které jsem se našprtal trasu k bazénu Lužánky. Alternativou byl autobus 67, který ale měl mnohem delší interval, to se raději projdu kousek od tramvaje.
V tramvaji přišlo překvapení, když jsem pochopil, že tahle tram 1 přes Hrnčířskou nepojede. Dost blbé zjištění, když Brno vůbec neznám, co? :-)
Z kombinace seznamu zastavek a plánu linek vyvěšeném v tramvaji, jsem usoudil, že zkusím vystoupit na Nerudově, vydám se na východ a budu doufat, že buď se chytím něčeho, co jsem na naučené trase viděl nebo se chytí GPS připojená ke starému telefonu... jelikož ale nemám mapu Brna, ukáže mi jen šipku a vzdálenost k bazénu, jehož souřadnice jsem si naštěstí uložil.
Odpoledne naštěstí sluníčko svítilo, tak jsem východ poznal i ve městě. Naopak GPS se vysoké domy nelíbily, takže signál chytila teprve, kdy mi silnice s cyklopruhem přišla povědomá a zjistil jsem, že jsem náhodou došel zrovna k Hrnčířské. Dobrá haluz...
V bazénu jsem zjistil, že na internetu zapomněli napsat, že vstupné zdarma mají jenom na 2 hodiny. Jelikož jsem chtěl stihnout jak paddleboardy, tak skákání, budu muset doplácet. No což...
Tak paddleboardy v tom počtu lidí, když vyhradili jen půlku bazénu trochu o ničem, ovšem nafukovací konstrukce kudy lze paddleboardem projet, byla zajímavá... jen se často ucpávala lidmi a prkny...
Jestli se některá šipka z prkna povedla, zjistím doma z kamerky, ale nic moc mě nebolí, tak úplně špatně to nebylo.
Jé, to je parádní, jak popisuješ důvěrně známou oblast, ve které jsem vyrostla :-D Tam se přece nedá zabloudit :-D :-D Tak teď už vím, jak to vypadá očima cizince ;-)
Fotka je z roku 1975, to se ten bazén v pozadí teprve stavěl a na tom koni jsem několik let později závodila, na fotce jsou mu tři roky, když ho dovezli z hříbárny. Na místě bývalé jízdárny stojí teď hotel Avanti, kolem něho jsi asi šel.
Nojo, tak já byl naposledy v Brně nejspíš ještě když se jezdila K24 a to jsem od nádraží jel na lehokole úplně jiným směrem...
Mezitím jsem vygooglil, že tramvaje jezdily jinudy, protože se zrovna měnily koleje v ulici Lidická. Což je možný, že bylo napsané i někde na označníku zastavky, ono by mi to stejně nepomohlo...
Jinak v té budově mají teď bazény tři: 16m, 25m a 50m.
A ještě jedna věc mě zaujala - u bazénu na zdi mají nápis: Zákaz potápění a plavání pod vodou, s tím jsem se zatím nikde nesetkal.
Jinak mě docela zajímalo, jak v tom počtu chtějí veřejnost při skákání do vody uhlídat a co nám vůbec dovolí...
Na jedné straně mají dvě metrová prkna, na druhé dvě 3m prkna a uprostřed je věž s plošinkama 3m, 5m, 7m a 10m (tedy o prkno a 3m plošinku víc než má Podolí).
Tak instruktáž trvala asi 2 minuty s tím, že všichni po skoku musí plavat přímo k místu odkud skočili. Pokud někdo poplave jinam, tak skončil.
A že prý 7m a 10m otevřou až později pro ty, co na 5m předvedou, že skákat umí...
Já takové ambice neměl, mě zatím stačí 3m, ale z 10m skákalo docela dost lidí. Oproti Podolí, tam jsem z 10m neviděl nikdy nikoho...
No asi né všichni pochopili, protože několikrát skákání zastavili, když zmatené dítě začalo plavat z prostředka ke schůdkům, ale přežili všichni. :-)
A už máš nějaké video, jak ti to šlo?
Jinak kombinaci Ireda a IDSJmK jsem využila letos cestou do Borohrádku a zpátky jsem pak jela z Nového Města nad Metují. Už jsem od tebe okoukala, že je dobré si prostudovat krajské integrované systémy dopravy, tak se dá cestovat i s kolem za přijatelnou cenu. V IDSJmK dokonce čtyřiadvacetihodinová za 250 o volných dnech platí pro dva dospělé plus tři děti. Nebo se dá místo dítěte vzít kolo a dva s kolama na ni můžou 24 hodin jezdit po celém kraji včetně zaintegrovaných měst mimo kraj (např. Uherské Hradiště).
Na video jsem zatím koukal zběžně...
Jako myslel jsem, že mi to šlo lépe, než jak to teď na videu vidím, dost pokusů o šipku, které mi pocitově přišly dobré, byly ve skutečnosti dost přetočené, ale pár skoků k pochlubení snad najít zvládnu.
Blbé je, že ulozto.live asi umřelo, teď už se zobrazuje plachetnice úplně pokaždé i u pár sekundového videa a support na maily nereagujou. Proto jsem taky už dlouho nedával žádné video ze slackline, nebylo kam dát...
Zatím jsem aspoň pro představu tohle hodil na Youtube, ale tam je to vždycky spousta klikání... :-/
https://www.youtube.com/watch?v=HY4-gnDtco8
Ono jsem taky tu kamerku neumístil nejlépe, takže dost záběrů mi překrývá něčí chlupaté rameno... :-)
Každopádně chvílemi bylo co koukat, jak skáčou ostatní, skoky ze stojky a podobně...
Pozitivní je, že jsem se dozvěděl, že tahle akce je sice jednou za rok, ale dá se s trenéry předem domluvit a přijít skákat v době jejich tréninku. Chtějí 200 Kč za hodinu, což by bylo v pohodě, akorátže v ten čas zrovna jedou do Brna vlaky úplně pitomně, je ale dost možné, že tohle nebyl poslední výlet do Brna... ;-)
Já jsem mou šipku nakonec nahrála na prostor ("disk"), který dává google k dispozici k mailu (@gmail.com) . Nahraný soubor se pak dá zpřístupnit i ostatním. Ale nevím, jak je to s kvalitou uložení, moje video bylo v nízké kvalitě už nahrané levným foťákem a převedené z formátu mov do mp4 převodníkem na netu...
baro,cestovat s kolem po Uh. Hradišti MHD/ dopravou mi přijde jako dobrý protimluv.
V UH jsem poprvé v zivotě viděl v reálném provozu semafor pro cyklisty a přejezd pro cyklisty.
A to jsem do 2002 žil v Bratislavě...
ale - jinak dík za tip na integrovanou dopravu. Funguji prakticky výhradně autem a... není to přesně vždy to nejlepší.
Nevím, co ti přijde zvláštní na tom, když sděluji, že se dá z UH použít IDSJmK pro jízdu s kolem. K nám je to přes 100km, sice jsem to už skoro celé zajela na kole tam i zpět (jen do Ostrožské), ale vlakem je to pohodlnější a rychlejší.
Že je UH zaintegrované do IDSJmK jsem zaregistrovala, když jsem jela z cyklovýletu na Hostýn, myslela jsem, že musím dojet na kole z Hostýna až do Veselí, ale ve Starém Městě mi na nádraží sdělili, že už od UH mi jízdenka IDSJmK platí a můžu nasednout na vlak do Brna tam.
Tak koukám, že už je video od pořadatelů téhle akce, ať víš o co jsi přišla... ;-)
https://www.facebook.com/reel/3523960454569279
Vytknul bych v podstatě jediné, že na internetu všude píšou "vstup zdarma" a teprve na místě se člověk dozvěděl, že zdarma jsou pouze 2 hodiny (včetně převlečení).
Možná jsem ale jen málo kreativní, prý stačilo po dvou hodinách odejít a znovu přijít... ;-)
Pokud si neskenovali občanku a neudávals iniciále, tak určitě jsi mohl jít i třikrát! ;-)
Žádná identifikace neprobíhala, zřejmě na pokladně dávali čip se vstupem na 2h každému, kdo si o něj řekl.
Takže asi jo, když by ti nevadilo se pokaždé převlékat? Respektive možná by ti prošlo ukončit návštěvu a zahájit novou v plavkách, to už by si tě ovšem pokladní určitě pamatovala a nevím, jak by reagovala... to by možná na ceduli dopsali, že 2h jsou myšlené na osobu za den...
Tak stačí si navlíct pro pochůzku přes kasu jen svrchní část oděvu, nemusíš si oblíkat všechno, to můžeš strčit do kabely. Když už víš, jak to je, tak příští rok si s sebou vezmeš nějakou velkou tašku a můžeš skákat celý den :-) Jedině, že by tě udali plavčíci, s těma neonovýma plavkama jsi nepřéhlutelný.
Skákat se stejně mohlo jen 2 hodiny (17-19h), doplácel jsem, protože jsem tam dorazil dřív (povozit na paddleboardu) a odešel později, abych zbytečně nestál na nádraží, ale celý den bych nevyužil, to už bych se v té vodě rozpustil... :-)
Ono i fyzicky ty skoky do vody nějakou energii stojí (plus pokaždé cesta nahoru), nevím, kolikrát jsem si skočil, ale druhý den bolely kolena, byť to mohlo souviset i s běháním o den dřív... takhle myslím celkem stačilo.
Nojo, na kolo většinou beru neonově zelený tričko, tak jsem si v té barvě sehnal i plavky, byť v bazénu snad žádný kamion nepotkám.
Bohužel krásně svítivá je ta barva jenom, dokud jsou ty plavky suché, mokrá látka je tmavší a nesvítí, navíc člověk musí dávat velký pozor, kde si sedne, každá nečistota je hned vidět... v tomhle by černá asi byla praktičtější. :-)
O jedné podceňované vycházce, která se ukázala být prima.
Vybafla na mne nutnost dopravit se minulou sobotu do Kladna. Páč tam provádím izolaci terasy nad jednou hospodou, mám tam tedy nářadí, a přitom jsem se zároveň v pátek večer nechal na pondělí jiným zákazníkem uprosit a uplatit na havarijní opravu v Praze. Takže jsem potřeboval to nářadí. Bál jsem se, že zkazím malému turistovi sobotní výlet couráním po Kladně. Ale bylo to dobré.
Za nádražím, kde už není vůbec žádné nádraží, ale jen pusté perony v industriální krajině, nás vítá první atrakce - park Kovárna. https://mestokladno.cz/mestske-parky/d-1401497...
Není-li dítko mentálně mrtvé a zahleděné no šmatlafounu (není!), docela si i na takovém kousíčku užije. Já byl lokomotiva, malý turista byl motorka na železničním přejezdu a zlobil mě, že si na přejezdu četl noviny a musel jsem na něj houkat. Na potřetí už jsem ho zkusil přejet, ale ujel mi příkopem, kde se pár dalších minut musel vychechtat.
Oklikou přes les a potom přes park Sítenské údolí jsme se dopinožili do domu ČSVTS, kde jsem si do batůžku sbalil nějaké ty speciální svařovací trysky.
Dále do naučného lesoparku - paráda, moc hezká místa, tam musíme v létě na kole.
Na Biopark Kladno jsem byl zvědavý. Hezké, ale musíme se tam vrátit v létě, až bude v provozu archimédův šroub.
Pak ještě k věžovému vodojemu v Rozdělově a dále azimutem a velkým obloukem přes les Smouhu a po kyklo 0017 zase na nádraží.
Muzeum Kladenských věžáků nám nebylo přáno, neboť v pátek večer již byly internetové objednávky vstupu na sobotu nedostupné :-(
Byl jsem překvapen, kolik zeleně je v Kladně, a že se tam dá strávit příjemná vycházka, v našem případě 11 km.
Je tam také ha.. haf... hafo kyklostezek, takže určitě na jaře s kolou s koly!
Ivan Mládek:
"Árii si zazpíval,
to by býval nebýval
nikdy řek, že také hezkou melodii má.
Já dneska za kantátu,
dám i pytel dukátů,
poznali jsme, že i jiná muzika je príma."
Západní okraj Kladna je fakt hezký. Hlavně díky tomu areálu okolo Sletiště a možnosti pokračovat po dobrých cestách směrem na Stochov.
Muzeum věžáků mohu jen doporučit, ale chce si to rezervovat hodně dopředu. Já tam byl před časem, rezervoval jsem si v únoru vstupenky na březen, pravda potřeboval jsem to pro 7 lidí.
A pro ty, kdo rádi lepí, upozorňuji, že je v prodeji i vystřihovánka.
https://www.haldakladno.cz/p/papirovy-model...
Západní okraj Kladna...
Já si jen vzpomínám, že coby mladý perspektivní kádr po splněné vojenské základní službě jsem v letech 92, 93 s náklaďákem zavážel stavební suť do bývalého dolu Max v Libušíně.
Po vojně, svobodný, slušná mzda... Péřovka, stan, supr dupr batoh, elpíčka... A také fotoaparát, kompakt na kinofilm. Hned jsem si s ním vyfotil "svoji" Škodu 706 :-)
Vřele doporučuji NS Vojtěšskou hutí
https://mapy.cz/s/hekogomuto
A pak ještě zacházku k bývalým vápenným věžím - dá se k nim celkem pohodlně dojít po bývalé vlečce
https://mapy.cz/s/hekogomuto
Tady je moje dokumentace
http://www.vrstevnice.com/odkazy2/naucStezky...
K vápenným věžím jsem udělala samostatnou výpravu, ale z té nemám fotky zpracované :o(((
Jen teda u těch vápenných věží je to trošku adrenalin - od kolejí se k nim prochází po úzkých zídkách z bývalých budov. Ovšem kdo to zvládne, tak potom může s klidem říct "byl jsem ve vápenné věži" :o)))
Znamenám si!
Ovšem úzké zídky - to bude problém, to asi nedám. Páč se bojím výšek :-(
Tady jsem našla pár fotek od těch vápenných věží - stav v 05/2017
Do rudných zásobníků https://www.rajce.idnes.cz/vrstevnice/album...
se také tehdy dalo vlézt. Překvapilo mě, že tam všude ještě byly haldy rudného prachu.