Člověk se pořád má co učitDůl Bílina. Mělo by jít o nejhlubší místo ČR (cca 20 m nad mořem), byť uměle vytvořené. Ze dna dolu startoval Milan Silný svůj nonstop přejezd mezi nejnižším a nejvyšším místem naší republiky. Ano, odsud (poté co si vyřídil potřebné povolení) dojel se svým parťákem během…
K té statistice - klobouk dolů. Budu se nudně opakovat po sobě i po jiných - moc pěkný výkon.
A co se mi líbí nejvíc - že jste ukázali, jak se krásně dá jezdit po Čechách (a Slovensku). A v podstatě bez přípravy. Prostě drží se směr a jede se kam se zrovna zachce.
Osobně jsem velký zastánce toho, že by každý měl poznat zemi, ve které žije a tohle je nádherný příklad toho, jak je to v podstatě jednoduché a že to vůbec, ale vůbec nemusí být nuda.
Přikláním se k jiným - tuhle cestu byste určitě měli vydat knižně.
V Ziburově cestování po Česku se na konci dá dočíst, že lépe je začít cestováním v cizině, lehce se člověku může stát, že si jednou zkusí domácí půdu a pak už se mu tolik ven nebude chtít. Mám na letošek namalované dvě trasy, tu hlavní mimo republiku, tu alternativní, kdyby kvůli rodinným či covidovým problémů nešlo jinak, po Čechách. Po loňské dovolené v nejen Krušných horách se musím dost přesvědčovat abych tu hlavní trasu nezrušil a nezůstal jen u té alternativní. :)
Tak to já mám rozhodnuto - v posledních pár letech mě čím dál víc baví cestovat po ČR. Hlavně po místech, které nejsou turisticky vytížené.
Když cizina, tak spíš Slovensko či západní příhraničí. Ale v poslední době jsem nakoukla i do Polska a také to stojí "za hřích" :o)))
Já to mám ještě trochu posunuté, protože pohledem z Výběžku jsou takové Jižní Čechy pro mě mnohem větší cizina než řekněme Lužická jezera nebo údolí řeky Bóbr.
Projet si Spreewald je jednoduché, Jižní Morava je téměř nedosažitelná, čím dál tím méně se mi chce s kolem natěžko někde přestupovat, zvláště když o nízkopodlažnosti si člověk může často nechat jenom zdát.
Tak vy to máte opravdu extrémní, uznávám, ale pro nás jsou také třeba Šumava nebo Západní Čechy, i ty Jižní, na víkend nedosažitelné. Je to spravedlivé, nějaké okolí 360° má každý (když nebydlíš na pobřeží). I my to máme do Polska kousek, ale jinam daleko. I k vám do výběžku. A co se Lužice týče, mám takový nápad vyrazit za Lužick ými Srby...
Hm, to abys ještě měla možnost cestovat v čase, přijde mi to spíš jako folklor, než žitá současnost. :(
Ale jinak je to kulturně zajímavé. Už třeba tím, že je to katolická diaspora uprostřed evangelického Saska.
(a Braniborska, ale tu Dolní Lužici tolik neznám)
My právě jak jezdíme rádi na Balkán, tak jsme nakonec zjistili, že Srby máme asi nejvíc v oblibě. Vloni jsme týden jeli po Srbsku, tak by nás zajímalo, jestli ti Lužičtí mají něco s těmi balkánskými společného.
Ti Lužičtí Srbové dostali několik ran.
Když vezmu jen období od konce II. sv. války, tak pak následoval odsun německého obyvatelstva z Čech a dnešního Polska. To bylo první poválečné naředění. To druhé přišlo s rozmachem těžby hnědého uhlí. Vesnice zmizely v kotlích elektráren a lokomotiv a obyvatelstvo se octlo ve městech. Kam ovšem za výdělkem přišly Němci ze všech koutů NDR. Nastala prapodivná situace, kdy jako kulturní menšina byly opečovávání (hleďte jak my, demokratiční Němci, se umíme starat o menšiny) a zároveň třeba v zaměstnání se příliš nevidělo rádo, když se bavili mezi sebou wendiš a ne německy. Třetí ranou bylo sjednocení Německa, část lidí odešla na západ, ale hlavně přestala ta státní podpora, takže horko těžko bojovali třeba o zachování lužických škol.
Dnes se prý situace trochu obrací, mnozí mladí lidé se k jazyku předkům vracejí. Ostatně když jsme naposledy byli na mši v Panschwitz-Kuckau, zrovna končila mše v hornolužickosrbštině a mladí lidé se před kostelem bavili "wendisch"
A další věc, která to komplikuje, jsou dvě varianty lužické srbštiny (horno- a dolno-).
Já věděla, že se o tom zmiňuji před tím pravým ;-)
Zkusil jsem jen tak od boku střelit 10 mých oblíbených zajímavostí převážně Horní Lužice:
Klášterní areál Panswchitz-Kuckau (kde jinde by měl člověk hledat kašnu s českým lvem)
Hřbitov v Ralbitz (ve smrti jsme si všichni rovni)
Zakladač F60 (největší pohyblivý stroj na světě)
Rozhledna Rostiger Nagel (kus pořádného železa)
Krabatův mlýn (viz příběh Čarodějův učen)
Findling park Nochten (trochu šutrů a kytek)
Rakotzbrücke (snad už bude jezírko opravené)
Jezírka u Weisswasser (nepřirozeně modrá voda, úzkokolejka)
Umgebindehauspark Cunnewalde (moc pěkné modely zdejších budov)
Oberlausitzer Heide- und Teichlandschaft (v Horní Lužici je víc rybníků než v Jižních Čechách)
Při hledání něčeho jiného jsem narazil na tyhle stránky. Je tam popsán stav lužickosrbštiny.
http://stare.luzice.cz/?rubrika=16
Díky moc, Radko.
K té trase - příprava samozřejmě byla, proběhla doma. Bez předem připravené trasy nejezdíme. Jen měla být původně o něco delší, ale díky těm všem zdržením kvůli opravám plus samozřejmě zdržuje i to, když to člověk bere poctivě a chodí na prohlídky i dovnitř.
A ano, i já zastávám názor ohledně poznání své vlasti, a souhlasím s tím, že to nebyla nuda trávit celou dovolenou "jen" v Československu (a dalo by se i jenom po Česku) nicméně vzhledem k tomu, že po Čechách a Slovensku jezdíme i jindy (víkendovky, jarní prázdniny, svátky typu Velikonoc) ráda bych, do dalších let, pokud to půjde, na dlouhé cyklodovolené vyrážela zase do ciziny. Vloni se nám to povedlo, ale o tom budu psát až někdy později.
V Novém Městě jsou asi garážové hospody oblíbené. My tam narazili na příjemný podnik těsně před vjezdem do "města". (poblíž autobusové zastávky Stará Myslivna) Vypadalo to jako že si pán chtěl udělat z chaty pro sebe a své kámoše místo, kde si mohou společně popít, podívat se na fotbal. A aby to bylo lépe financovatelné, tak to provozuje jako hospodu.
A fungovalo to podobně jako popisuješ. Když jsme přijeli, byli jsme tam sami, když pominu toho kámoše se kterým majitel koukal na olympiádu. A najednou se to zaplnilo.
Hm, a nemohlo to být ono? To "naše" bylo toto:
https://mapy.cz/turisticka?x=13.6944083&y...
To naše bylo
https://mapy.cz/s/reropetuso
Jsem ráda, že se mi povedlo předehnat očkovací diskusi (jsou teprve u čísla 11) :-)) ale moje cesta byla narozdíl od té debaty konečná. Takže tímto děkuji Václavovi Vrtalovi za možnost sdílení mých článků a uvolňuji prostor dalším blogerům. Teď si dám od psaní nějaký čas oddych...
Proboha proč se srovnáváš s takovým odpadem?!?
Tvoje blogy mají jedno velké a zcela nesrovnatelné plus - člověk se k nim s radostí vrátí :o)))
To je vtip, jsou tam dva smajlíky. Jen mě pobavilo, že jednou byly ty dvě diskuse těsně pod sebou, můj minulý blog s číslem 11 a to očkování s číslem 11 taky - tak jsem si říkala, schválně, jestli to sem dám já dřív :-)
Jsem vděčná Peggy, že sem ten seriál vložila, velmi příjemně se četl, zvlášť ta povídková forma, tam mi svým vyprávěním o jejich velké cestě sedla. A na rozdíl od jiných, já jsem vydržela s nervy, a nechala jsem si výpravu na čtení vcelku, abych se nemusela týrat, kdy konečně vyjde pokračování.
Za sebe se přimlouvám za zpracování historek s liškou a slepicemi, na rozdíl od jiných vím rozuzlení, a určitě to s vypravěčským stylem Peggy stojí za zveřejnění.
Moc pěkné!
Máš štěstí, že domorodci kolem Sněžníku nejsou tak divocí jako kavkazané :-)
https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek...