„Máš tu obsílku od soudu, tak se zastav, tvá matka by tebou chtěla mluvit."To bych tátu nesměl znát, to on si se mnou chce popovídat, ne máma.„Tak já to na poště vyzvednu a zastavím se, až pojedu z práce."
To byl teda fofr.Dana je pryč přesně týden a už tu mám nějaké „předběžné opatření" - výživné…
Ahoj Jindro.
Tvé blogy je radost číst, opravdu pěkně napsané, jak to píše sám život.
Proto nechápu když se zde pustíš do nějaké diskuse tak cítím jen "smrad a síru".
Máš pro to nějaké vysvětlení ?
Samozřejmě v tom nejsi sám ale u tebe mi to přijde jaksi nepatřičné. :-)
Přeji prima den. :-)
Odpovím ti takto.
Víš jak se na divadle hraje král. Král sse nehraje, toho hrajï ostatní herci.
No, já jsem vypozoroval, že Jindračíslo potřebuje publikum. Podle mě nejvíc ze všech, co sem chodí. A pak má "dar" jak ho získat, myslím, že se tomu odborně říká asertivita. Nenápadně se vetře do spousty témat, naklovne ho jako pták vejce a pak už se jen těší, jak ven teče bílek, žloutek a pak se rozpadá celá skořápka. A přitom nám snese nespočet "pravd", že on za nic nemůže. Je to jak v šoubyznysu - nevadí, jak se o mě mluví, důležité je, že se o mě mluví.
Rád jsem si občas početl co koho potěšilo, co koho nepotěšilo. Ale poslední rok všechna ta vlákna skrývám, i když se tím připravím o spoustu, jinak pěkných, pokeců lidí, kteří jsou normální.
Jak zpívá konfident Nohavica v písni Pravda a lež - pravda může nakonec zvítězit, ale až dokáže to co lež. V tomto případě ale spolehlivě funguje jen a jen ignorace....
Stačilo napsat, nemám Jindru rád :-)
Místo tvého blogu také stačilo napsat "neměla mě ráda".
Nemusel si to číst.
No vidím, že jsi taky byl mladý, blbý, naivní a moc hodný...
Taky mi při myšlence "rozvod" naskakovaly pupínky. Bohužel, člověk si furt říká to se nějak dá dohromady, nějak to půjde (chytl jsem ti svoji s borcem v posteli). Ne, měl jsem ji vypakovat a netrápit se několik let. A stejně mne nakonec vypakovala ona (týden před vánoci). A ve finále mi vyčetla i to, že jsem jí tenkrát nedal přes hubu, prej jsem ji asi neměl tak rád...
Dnes bych to řešil daleko jednodušeji a rázněji. Pár přes hubu a poslat tu kurvu do prdele.
Člověče mě tohle změnilo docela opačně.
Měl jsem následujících 15 let peklo s děckem. Řada chlapů zná. Nemá to smysl psát, rozbrečel bych i tvrdé chlapáky. Dopadlo to nakonec dobře, v 16ti mi stála u dveří a říkala "shoj Jindro", táto jí naučili říkat jinému.
Téch prvních 4-5 let mbylo krušných, pořád soudy, výkon rozhodnutí, který se nerespoktoval, pak zase soud a léta běží.
Když se mi narodila Zuzanka, slíbil jsem si, že nic na světě mě od ní neoddělí. Vůbec nic. Nikdy.
Protože jsem rapl, byla tohle moje záchrana která mě naučila těm nutným kompromisům, které tu zmiňovaly kolegyně u minulých dílů.
Já si "vyboxoval" střídavou péči. Aspoň něco... Dobrovolně sice moc nechtěla, ale nakonec ji tzv. "sama" navrhla (prostě takový obchod: bude střídavka a nebudou z mé strany nějaké problémy ohledně rozvodu, který ty sama navrhneš a zařídíš). Pokračování by sice bylo taky na román (třebas jak jsem popíral otcovství děcka, co měla s "náhradníkem"), ale už se mi v tom nechce se rýpat a už vůbec se mi to nechce si připomínat. Je to deset let (a skoro na den přesně)...
Střídavá péče tenkrát neexistovala, děcko šlo automaticky k matce, o tom se vůbec nepochybovalo. Další věc bylo to bydlení.
V bytě automaticky zůstávala žena s děckem, muž se pakoval. Formálně měl ten družstevní třípokoják cenu nějakých 27 tisíc Kčs, takže i kdyby nakonec byla donucena část z toho vyplatit, dostal bych pár šušňů a léta dřiny pryč.
Pár kluků, co se mnou stavěli, takhle nakonec dopadlo.
On je to velikánský zásah do rodiny, když táta tráví všechny víkendy a polovinu dovolené na stavbě a vleče se to léta, každý rok slibuje, příští rok už dostavíme, a pak zase nic, ženská sama doma, táta udřený a vzteklý, a tak po řadě let když konečně ten kvartýr mají, to vybublá a chlápek se pakuje.
Na mě tahle past byla taky připravená ale kámoši a rodina nedopustili, aby sklapla.
Jakmile Dana zjistila, že tenhle plán nevyjde, byl jsem rozvedený během pár minut.
Takovou perličkou je, že jsem fakt měl strašný výčitky svědomí kvůli Krásce a těm roztomilým sestřičkám a týden po rozvodu jsem zjistil, jak to bylo s tou chalupou v severních Čechách, Dana se nastěhovala k jednomu šuhajovi z té vsi.
Zatímco já byl na vojně, ona byla na chalupě na severu, když jsem izoloval chatu, byla na severu, prostě ten kraj jí asi učaroval...
Jo ten šuhaj tenkrát už měl služební třípokojový byt v paneláku a auto Škoda 120. Když jsem ho naposledy, zhruba před deseti lety viděl, furt tu 120ku měl :-)
Mám odstup skoro 30 let a skvělou rodinu, přesto to občas zabolí.
Lepší se v tom nerejpat.