Pozvolna procitám ze spánku..."Co je za den?!? Sobota?!? Neděle?!? Co jsem dělala včera?!? Bylo krásně a jela jsem na kole... A sakra, je středa..."A tak pozvolna otevřu jednu oko - za oknem svítá, takže to spolehlivě bude kolem páté. Hurá, ještě chvilku můžu nechat oči zavřené, ale mozek už začíná…
Pěkné:-))
Rituály mám, ale docela ráda je porušuju nějakou změnou. Pak se člověk zase rád k rituálům vrací. Je to jako, když se rybářská loď vrátí do domovského přístavu a jen tak se pohupuje na kotvě. Je fajn být někde ukotven.
A když píšeš o kočkách. Je zajímavé, jak takhe zvířata milují rituály. Když ráno u nás zazvoní budík, kočka už čeká a vysloveně mě vede pravidelnou cestou - záchod, koupelna, žrací miska. Běda, když poruším rituál a třeba někdy v sobotu odložím mytí na později. To kočka stojí u dveří koupelny, ošklivě na mne mňouká a misky se nedotkne. Ještě že ji máme. Jinak by se ze mne možná stala šmudla:-))
Dobrý :-)
Naše kočka spí mimo byt, ale ráno už čeká za dveřma. Vstávám první, v pět ráno, a jdu dolů, abych vyvezl z garáže moje + Anenino kolo. No a jak pootevřu dveře, tak kočka se už cpe dovnitř. Někdy (když Ane vstává později) ji ale pustit dovnitř nechci, protože hrozně nahlas mňouká - a to byste viděli, jaký má ta kočka výraz v očích, ty přímo říkaj "neser a pusť mě dovnitř!" :-)
Furt tady ctu o kocicim mnoukani, ta nase je snad nema. Jakejsi skrek z ni vyleze, kdyz o ni omylem zakopnu, nebo ji prislapnu, ale jinak nic. Asi ji odnesu k psychoanalytikovi, mozna ji odstavili od matky moc brzo, po necelym kvartalu.
Mám spoustu rituálů. Osobních ale i pracovních. Nejkrásnější rituály mám ale spojené s dětstvím.
Coby dítko jsem jezdila se svým bráchou a bratranci na prázdniny k dědovi a babičce na chatu na Slapech. Krásný dřevěný srub, bez elektriky, pro vodu se chodilo ke studánce, prát do řeky. V chatě se svítilo starodávnou petrolejkou, kterou děda někde našel a vyrobil jí nový širm, na který obkreslil mapu původních Svatojánských proudů. Rozsvěcování této petrolejky byl velký obřad a rituál. Všichni zúčastnění se posadili okolo stolu a "velký obřadník" děda velmi pomalu vykonával jednotlivé kroky (sundat cylindr, vytáhnout knot, škrtnout sirku ...). Když se v místnosti objevilo první narůžovělé světýlko, všichni jako jeden muž jsme řekli: "Dobrý večer". A pak jsme hráli Člověče, nezlob se, Ber dej, Zěmě město a jiné hry.
Byly to krásné večery. A okamžik ROZSVÍCENÍ mám v sobě hluboko uložený.
Rituály...napadá mě cesta na záchod.
Nasadím brýle a přemýšlím. Jakou literaturu dnes? Rozečtený trajler, nabídku slev z Lídlu a Billy či televizní program? Trajler vítězí. Začtu se do neuvěřitelných kousků neporazitelného hrdiny a vtom volá žena - co na tom hajzlu tak dlouho děláš? Už půl hodiny o tobě není vidu ani slechu!
A podívejme se. Toto uteklo!
Smířlivě odpovídám - no asi seru, číst neumím!
Papír, kontrolní pohled do mísy, spláchnutí - a opět jeden rituál ukončen.
Tak zase zítra.
noo asi nemám žádný takový rituál, aby mě nějak rozhodilo, když se to stane jnak.
Stejně jako Zdenda mám doma na záchodě vždycky něco rozečteného, zpravidla Reflex, ale dekoli jinde nemám problém s tím, že tam nic ke čtení není.
Hmmm, nevím, jestli mám vůbec nějaké podobné zažité rituály. Asi dělám spoustu věcí stejně, ale měním li např. práci, tak začnu vstávat v jinou hodinu, jíst třeba jinde atd. a je mi to uplně jedno.
Spíš by mi naopak vadilo mít cokoli jako nějaký pevný rituál a mám obecně s jakoukoli pravidelností problém
Rituály snad ani ne, celkem snadno si upravím svůj režim podle možností, zvlášť když mi vyhovuje, ale co mě dost naštve je když se přestane prodávat (vyrábět) něco co mám zvlášť rád a začne se to nahrazovat něčím ošizeným a taky levnějším, že si to zákazníci přejí. Vždycky by mě zajímalo kteří to jsou a kolik jich je a hlavně jak jim ta ochuzená vezre plná náhražek chutná.
Můj známý jednou zjišťoval proč není u nás k sehnání coca cola s vanilkovou příchutí a musí si ji vozit z Německa. Dostalo prý se mu odpovědi ve smyslu - my jsme testovali spotřebitele na Ukrajině což je pro nás stejná oblast jako ČR a tam nebyl zájem.
Krásný počtení, když jsem se teď od rozečteného článku ohlédla na křeslo, kde se majestátně rozvaluje náš 7kg "kocourek", hned mi naskočil náš "kočko-lidský" vítací rituál...jo,mám taky své rituály a nerada o ně přicházím,... díky
7mi kilový kocourek?!?
Tak to je slušný kousek...
Naše kočky měly max 4,5 kila a byly považovány za velké :o)))
Falco je britský krémový krasavec, ten když kráčí po bytě, tak jeho ocas vlaje vzduchem jak vlajka na stěžni :-)
Divna zem ta Anglie. Rikal mi veterinar, ze kocky u nas se dozivaji zhruba tripetinovyho veku jejich anglickejch protejsku. Ockovani, potrava... Dcera ma uhlove cernyho, desetiletyho kastrata Dzejka; prisuzuje mu taky sedm kilo. Po vycesani mi ale pripada podvyzivenej. Jeho oci maji smaragdovou barvu, jakou jsem jeste u zadny kocky nevidel. Dela mu to zlej pohled, dobraciskovi.
Jo tak to jo, to jsou krasavci. My měli křížence ruské kočky s anglickou stříbrnou.
A byla to zvláštní směs - "ukáčko" s povahou lorda :o)))
Jak ten dokázal s anglickým klidem kráčet po ulici, to nám rvalo nervy... Dodnes nechápu, jak je možný, že ho nikdo nepřejel.
Navíc k stáru (bylo mu asi 12 let) byl ještě jakýsi nahluchlý, resp. slyšel jen to, co chtěl :o)))
Loni v listopadu od nás ale odešel - náš nejstarší kocour se rozhodl odejít do kočičího ráje a tenhle elegán u nás strávil ještě víkend a pak zmizel...
Ať přemýšlim, jak přemýšlim, tak na žádný nemůžu přijít. Snad jen, že když odcházim od uloženého kola po vyjížďce, tak ho pozdravim (ev. pohladim). Ale to je spíš úchylka, žejo!
Téma budu sledovat a pokud zjistim, že o něco zásadního přicházim, přemůžu lennost a nějaký rituálek zavedu (i když - starýho psa novým ... )
To není žádná úchylka, to je normální rituál :o)))
Taky vždycky kolo i auto po návratu pohladím, poděkuju, že mě v pořádku dovezly domů, popřeju jim dobrou noc a slíbím jim, kdy zase spolu vyrazíme :o)))
Nedovolila bych si to neudělat :o)))
moc hezké, také jsem si na některé své rituály při čtení vzpomněla. V krámku ráno taky ani nemusím říkat co chci, Kolo i auto v garáži taky vždycky zdravím, když vejdu. O víkendu snídám venku pod ořechem, ale to je jen letní rituálek. Skoro vždycky, když někam jedu, tak sbírám místní kameny, ale to je možná spíš úchylka