8. den (48 km)
Budík jsme sice měli nařízený na sedm hodin, ale ještě o půl osmé máme problém se vyhrabat ze spacáků. Odešlo pár mráčků a obloha je „plechová". Asi se dnes ohřejeme... Šárka vyráží do kuchyňky vařit čaj a kafe (Jsme dokonce líní i sbírat klacíky do dřívkáče!), ale než se voda…
Jejda, ty to sem sypeš. Ani to nestíhám číst :o)))
Mezi druhým a třetím dílem byly skoro tři týdny. To mi nepřijde zrovna jako "ty to sem sypeš";-) Já už se náhodou na pokračování těšila.
... a ukazuješ si prstem písmenka když je čteš?
Obdivuju vás. S tak malými kluky absolvovat takovou cestu. Já mám zhruba ve stejném věku vnoučata a nedovedu si představit s nimi tohle absolvovat.
Já si zas říkám, proč jsme takhle nejezdili, když byly děti malé ... nějak jsem nevěděla, že se tak cestuje.
Když byly naše holky malé, ani jsem kolo neměla. Boom přišel až o pár let později.
Pak jsme ale měli partičku - právě kvůli dětem - a jezdili jsme dost.
Pro poslední přírůstek už jsem jako správná babička pořídila nejen kočárek, ale i vozík za kolo :o)))
Holt časy se mění :o)))
My taky jezdili, ale jen jednodenní výlety.
Na víc dní autem do kempu nebo s cestovkou k moři.
První jízda natěžko byla asi 30 km od baráku na 2dny, ale taky do kempu. Pak až za dlouho už ve 4 + pes 100 km k babičce ... no a nyní jsem ráda, když s námi velké děti ještě něco takového podniknou.
Partičku na takové akce nemáme, naše nápady jsou pro známé obdivuhodné nebo bláznivé. Kamarádky mám tak akorát na kafe :)
tak na tohle jsem si odpověděl hned. prvak nebyly takové vuzky na děcka jak jsou včil, druhak v te době jsem raději s děckam splouval řeky nebo je tahal na vandry.