Oblíbené místo, kam se rád vracím

Chtěl bych se zde podělit o zážitky z mých cyklotoulek, aneb jaké mám dojmy z pobytu  sedle...

Během svých nesčetných toulek v sedle mého železného oře, poháněného vlastní silou, jsem navštívil téměř každý zajímavý kout naší krásné vlasti. V mých ranných cyklistických začátcích se volba trasy určovala převážně podle momentálního výkonu mé tělesné schránky. Takto jsem ze začátku sezóny jezdil převážně kratší trasy, abych potom navázal nejrůznějšími výlety určenými převážně pro kochání se malebnou českou krajinou. Často si pak člověk večer při uléhání znovu ve snech projížděl navštívené scenérie - jízdu po lesních cestách doprovázenou šuměním lesa a zpěvem ptáků, jízdu podél šumících potoků a řek a jízdu uprostřed rozkvetlých luk a polí často svádějící k sesednutí a lelkování.

Častokráte jsem též vyjížděl mimo rodné luhy a háje. Uchvátily mě scenérie velehor, jež se majestátně tyčily téměř k nebesům, až měl člověk chuť vyšlapat v potu tváře na jejich zasněžené vrcholky a svrchu zase shlédnout dolů. Je jen málo pohledů, které se člověku tak nesmazatelně vryjí do paměti jako pohled z vrcholku kopce v jasném dni, kdy je vidět široko daleko příroda v plném rozkvětu svých sil, zelené oblasti luk a hájů, táhnoucí se modré čáry řek a zelenající se špice stromů, jež se pod silou větru ohýbají a zase narovnávají zpět.

Několikrát se mi též poštěstilo sjet po klikatých silničkách až k moři a ze sedla tak pozorovat nádherný západ slunce. Snad ještě krásnější zážitek byl východ slunce kdy jsem pozoroval probouzející se slunce, kterak vystupuje zpoza horizontu a osvětluje hladinu moře, na kterém se táhnou dlouhé paprsky slunce. Chtěl jsem rukou uchopit tyto paprsky, které pozvolna zahřívaly mé tělo, po noci vychladlé a ztuhlé.

Často se říká, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Na koni jsem se jako malý najezdil také hodně a mohu toto tvrzení potvrdit. Nicméně se vzrůstající láskou k cyklotoulkám se pro mě stal pohled ze sedla svého kola tak návykovým, že pro sebe si říkám, že nejkrásnějším pohledem je pro mě právě on.

Mám-li tak říci, jestli mám místo, kam se rád vracím, tak mohu konstatovat jednoznačně ano. Ale není to jen jedno místo, jsou to všechna místa, která ve mně zanechali vzpomínky. Místa, na která se rád vracím jsou všechna ta, kde se lze v poklidném tempu kochat ubíhající krajinou a pomalu projíždět nejrůznějšími scenériemi. Z našich luhů a hájů jsou to krajiny podél řek a potoků kombinované s lesními cestami a z těch zahraničních především prostředí velehor a oblasti kolem moře se svěžím a čerstvým vzduchem.