NaKole.cz

Pravda o srazu pod Čerovem

Nezávislý pozorovatel, mající určité znalosti o kmeni nákoláků (viz např. předcházející studie Lidé a zvyky kmene nákoláků, Mirekbik, Vidlákov 2009http://www.nakole.cz/diskuse/7781-lide-a-zvyky... )se musí jen pousmát nad způsobem jakým se snaží účastníci podivného srazu vytvořit mediální obraz poklidné cykloselanky.

Ve skutečnosti šlo vyvrcholení těžkého vnitřního souboje o vůdcovství v kmeni.

Kmen se pomátl v důsledku několikanásobných voleb v ČR a keců blouznivého ursuse(mdvdjpč) a jeho souputníků jináčů a újezdníků a chtěl zavést taky volby.

Na tzv. "srazu" se utkala dosavadní matka kmene radka, ovládající cukerný monopol, podporovaná rozpačitě jurimírem, který jí vděčí za trůn (kmenová investitura).

Jurimír vstává po pádu z trůnu, když spatřil protistranou narychlo povolaného holfiho s novým trůnem:
http://bugabooess.rajce.idnes.cz/Podzimni...

Proti autoritě matky-radky se postavila učitelka fyziky burajda podporovaná šamanem, který má prístroj s nímž prý dokáže divy. Okolo se vytvořilo několik uskupení, které však nemají žádnou naději na volební úspěch a brzy po nic ani pes neštěkne.

Kupříkladu Airline s kominíkem založili SSSR – Spolkovou sekci selského rozumu, avšak byli umlčeni s tím, že rozumu a natož selského nákolákům něnádo. Na pokyn obou kandidátek je pak měl jistý, v podsvětí nikoliv neznámý -crow75- umlčet .Neobešlo se to díky síle kominíka a lstivosti airlina, těchto pravých mužů, bez zranění útočníka. Pro veřejnost se to obě strany snaží svést na cyklistický úraz.

Airline - jeden ze zakladatelů neúspěšného SSSR. Do znaku SSSR prosazoval žabičku: http://bugabooess.rajce.idnes.cz/Podzimni...

Kominík ukazuje chvat, kterým vyřídil nájemného crow75.
http://bugabooess.rajce.idnes.cz/Podzimni...

Další fotky dokumentují, že pasivní volební právo mají v kmeni paradoxně pouze muži, aktivní pak náleží naopak jen ženám. Dostavilo se jen několik věrných žen jako například vždy jedině pébéčkova Leeloo.
Ta s sebou dokonce přivezla historizující svatební koláče,avšak brzy se stáhla neboť jí dominantní radka pohrozila, že nebude trpět zásahy do svého cukerného panovnického regálu.
Proslýchá se, že Leeloo, přešla po té na stranu burajdy, zlí jazykové tvrdí, že to dělá kvůli šamanovi a jeho pristroji, což je ovšem patně pomluva nebot i pb pristroj má a umí ho používat.

Burajdin volební štáb sonduje hloubku novoveského rybníka pro uložení sudů s politickými odpůrci. Kominíkův výraz hovoří za vše. "Orlík, Orlík" prý vykřikoval:
http://bugabooess.rajce.idnes.cz/Podzimni...

Obě strany slíbily dotace na stojánky s heslem „ať stojí každému“. Radka chybně vytáhla i podporu nosičů, se kterou zůstala mezi bikery až na pár blouznivců osamocena. Marně zdůrazňovala své jazykové přednosti, když vzpomínala jak s pěti chlapci společně dosáhla vrcholu na „Velkém Zvoníkovi“. Tady to bylo pořád v lese (furt im wald).

Na jednom ze snímků je vidět jak skupině mužů burajda slibuje společné saunování, což patrně rozhodlo. Není však zatím jasno jestli v její prospěch či naopak.

"Na hřbitově dějin tam skončí diktatura radky a jejích noh- sledů a prso-sledů" prohlásila burajda:
http://jurimir.rajce.idnes.cz/sraz_nakole...

Básník, fetišista, zůstal na místě po srazu, a vyjednával se správcem kempu o odkoupení chatky v níž spala jeho favoritka burajda. Nakonec se prohlásil za prokletého zarecitoval z Villona "samota z lidí lotry činí...", ukradl alespoň burajdou použité prostěradlo, ke kterému přičichl,naplnil jím brašny a mumlaje cosi co znělo jako "De profundis clamavi..." zmizel, vyhýbajíce se kopcům směrem na Budějce.

Za zanamenání ještě stojí, že jistý Václav se pokusil v obavě z výsledků voleb emigrovat a požádal už cestou na sraz, v rychlíku do Mnichova číšníka v jídelním voze Deutche Bundesbahn o politický azyl. Když mu nebylo vyhověno snažil se podstrčit alespoň dvě své děti německým babičkám, aby je vzaly do svobodné země k panu Tigridovi. To s tím, že on se za nimi prostřílí.

Jinak kanibalismus opět prokázán v kmeni nebyl.

Na základě obrazového materiálů a výpovědí účastníků sepsal Mirekbik, Vidlákov, 2010