Říci o Berlíně, že je s odstupem bezmála sta let opět multikulturní metropolí Německa, resp. jednou ze tří nejvýznamnějších kulturních metropolí celé Evropy (po Paříži a Londýnu) je sice klišé, ale opakování je matkou moudrosti.
Porovnávat jednotlivá města nebo místa objektivně vskutku moc nelze. Genius loci každého z nich je ovlivněný historicko-politickým kontextem, geografickou polohou a mnoha dalšími aspekty. Každé město nabízí své, neboť každý si tam prostě vždy to své najde. Liberálnější prostředí znamená „svobodnější“ a ať to zní jako protimluv, někoho může přemíra svobody naopak svazovat. Vyrovnávat se s rozpolcenými pocity nutně musí i návštěvník Berlína.
Berlínské zátiší po silvestrovské noci.
Foto: Květoslav Syrový
Jestliže v nizozemských městech začali s aktivní podporou cyklodopravy až koncem let šedesátých, v německých se startovalo o deset až patnáct let později. Tímto úhlem pohledu by se Berlín měl nacházet někde v půli cesty mezi Amsterodamem a Prahou. Ale zdání klame.
Rozdíly mezi západní a východní stranou zdi již dávno neukazují ani rozdílní panáčci na semaforech, kdy jedni byli buď klasičtí strozí upracovaní a hubení, nebo naopak nic neřešící kloboukatí jakože spěchající páprdové neustále leštící svůj nereznoucí Trabi.
Dnešní „ein Berliner“ je totiž perspektivním nadaným avantgardním a postpubertálním intelektuálem, sice stále lehce v podroušeném stavu a s mastným ubrouskem od kebabu v kapse, ale jaksi nad věcí. Pankáč Pancho Dirk (z románu Jaroslava Rudiše „Nebe pod Berlínem“) by si dnes pro život nezvolil jiné město než Berlín. Kulturně batolící se Čechy by ho zatím nezajímaly. „Ich bin Berlin!“, následuje zmíněný Pancho Dirk prezidenta J. F. Kennedyho v jeho provolání „Ich bin ein Berliner!“ (tenhle prezidentský přehmat je legendární, doslovně přeložené to znamená „jsem kobliha“). Inu, někdo je „kobliha“ a někdo Berlíňan. Když se totiž řekne Berlíňan, myslí se tím Evropan. V tom se bývalý americký prezident nemýlil a i když se každý Němec tehdy pousmál, rozuměl mu. O to více to platí dnes – bezmála po padesáti letech.
V následujících fotoreportech se vám nabízí berlínská cyklistická kultura v podzimním a zimním hávu:
Autorem fotografií i textu je Květoslav Syrový – dopravní projektant v kombinaci oborů: doprava / urbanismus / životní prostředí. Absolvent ČVUT – Fakulty stavební, obor životní prostředí v kombinaci oborů uvedených výše. Nyní se již sedmým rokem zabývá integrací cyklistické dopravy od A do Z, tj. od plánování v území, projektovou a inženýrskou přípravu, až k realizaci a vlastním dozoru na stavbách. Dále je členem Komise Rady hl. m. Prahy pro cyklistickou dopravu a členem pracovní skupiny při Ministerstvu dopravy, kde se podílí na přípravě návrhů na doplnění české legislativy a technické literatury o prvky pro cyklisty. Pracuje jako poradce národního cyklokoordinátora. Je posedlý představou narovnaných zad nejen při jízdě na kole, ale i narovnaných zad morálních. „Čech totiž nemusí být cyklistou, jenž se nahoře hrbí a dole šlape“.