Kdo žil před dvaceti lety v České republice, věděl, že cestovat se může jenom někam. A jenom někdo. Celé osady byly vysídleny, vlakové koleje vytrhány a cesty končily v ostnatých drátech. Domácí vězení bylo součást každodenního socialistického života. Jak vypadají některá místa na původní železné oponě, na to se podíváme v našem speciálním „sametovém“ článku.
Tento rok slaví velká část Evropy pád železné opony. Oslavy začaly už 19. srpna v maďarské Šoproni, kde železná opona poprvé povolila pod náporem lidských těl. Maďarští organizátoři tzv. „panevropského pikniku“ možná ani sami netušili, jakou reakci spustí rozhození letáčků v okolí jezera Balaton. Právě tady si užívali svoji dovolenou východoněmečtí turisté a ti bez váhání zamířili k hranicím. Sem byli na 19. srpna pozváni také zástupci Rakouska. Jakmile se otevřela brána, několik set obyvatel východního bloku se rozeběhlo a dostalo se přes chabě hlídanou hranici. Než se pohraničníci vzpamatovali, okolo 600 lidí, převážně z východního Německa, přeběhlo na druhou stranu do Rakouska.
Letáček, který před 20 lety svolal Evropský piknik k rakousko-maďarským
hranicím.
Foto: NaKole.cz
U nás k tomu došlo až o půl roku později. Když jsem poprvé vyjela na jaře 1990 do Vídně, připadala jsem si jako ve snu. O pět let později, v roce 1995, jsme už vycestovali do Rakouska a Německa na kole. Dodnes si pamatuji to překvapení, když na nás ve vesničce Schwarzenberg na německo-rakouských hranicích nikdo nechtěl pas. Tenkrát jsme si razítko sami vyžádali – kdoví, kdy se za hranice zase podíváme. Cestou zpátky jsme podle nedokonalé mapy zabloudili a vydali se lesní cestou ve směru, kterým jsme tušili české hranice. Skoro jsme zajásali, když jsme viděli závoru a budovu se světly v oknech. Pomalu padala tma a my jsme chtěli najít nocleh na české straně. Jaké bylo naše překvapení, když na nás vyrukoval pohraničník se psem. Byli jsme zjevně na místě, kudy sice vedla cesta, ale nebyl tu značený přechod. Pro mladíčka v uniformě to byl důvod, proč sepsat protokol, přivolat posily a držet nás na místě. Nepomohly prosby ani vysvětlování. Celý příběh měl dohru v Praze, kde jsme byli předvoláni na služebnu cizinecké policie a kde jsme museli před komisí znovu podat vysvětlení a zaplatit pokutu.
O další dva roky později jsme měli šanci se podívat, jak se přístup pohraničníků změnil. Na cestě na kolech kolem České republiky jsme hranice přejeli mnohokrát. Pas jsme vytahovali jen několikrát, obvykle bez velkého zkoumání pohraničníci nechali dva cestovatele na kolech projet. Jedinou výjimkou byl německý celník, který se nás důkladně vyptal, kolik máme s sebou peněz a jak dlouho plánujeme v Německu pobýt.
Poslední ránu železné oponě zasadila Schengenská dohoda, která byla podepsána v malé vinařské vesničce na trojmezí Francie, Německa a Lucemburska. Když v roce 2008 vyjela část redakce NaKole.cz na cyklovýpravu do Schengenu a zpět, cestou potkávala už jen zaprášené neobydlené celnice. Bývalé stanoviště pohraničníků a v něm láhev s vodou, opředená pavučinou – to byl symbol definitivního konce železné opony.
Na památku dvacátého výročí se letos konalo v ČR několik akcí na kolech.
Začátkem července uspořádala Nadace Partnerství jízdu po Greenways Praha-Vídeň s podtitulem „Hranice rozdělují, cyklistika spojuje". Trasa vedla z velké části po trase kopírující státní hranice mezi ČR a Rakouskem. Během jízdy, které se zúčastnilo celkem 70 cyklistů, byly slavnostně odhaleny dvě nové informační tabule s grafickým stylem Greenways, a to ve Vratěníně a Vranově nad Dyjí.
V srpnu vyrazil cestovatel František Šesták se svým kamarádem a kolegou Františkem Hejtmánkem na cestu po stopách železné opony. Cestu z německého přístavního města Travemünde do italského Terstu urazili za necelý měsíc. Ve věku 68 let si tak cyklocestovatel plní sen svobodné jízdy napříč Evropou. Vyprávění o letošní cestě Františka Šestáka si můžete poslechnout třeba na festivalu Cyklofest, který se uskuteční za 10 dní v Praze.
Jen o několik dní později byla v maďarské Šoproni odstartována akce nazvaná Naturathlon. Jízdu na kolech podél železné opony organizovala Německá spolková agentura pro ochranu přírody, která tímto způsobem chtěla podpořit myšlenku ochrany zeleného pásu (Green Belt) podél hranic západního a východního bloku. Celkem 24 sportovců ze šesti evropských zemí projelo za 12 dní cestu z Maďarska až do sídla Evropského parlamentu ve francouzském Štrasburku. Tady předali vicepresidentovi EP Raineru Wielandovi memorandum za ochranu Green Belt.
Některé z českých regionů začaly pracovat na přeshraniční spolupráci už v polovině 90. let. Výsledky jsou na mnoha místech vidět – přeshraniční stezky inspirují k vytváření okruhů a k návštěvám sousedů. Zhusta přitom využívají signálky, jež za minulého režimu sloužily k ostraze hranic. Následující fotogalerie ukazuje několik takových míst, která byla před rokem 1989 přístupná pouze vojákům Pohraniční stráže.
Tip pro vás: Napište nám o svojí oblíbené přeshraniční cyklostezce nebo trase. Která si podle vašeho názoru zaslouží pozornost?