Nizozemí máme zafixováno jako zemi, která je rájem pro cyklisty. „Je to totiž placka…to se jim tam jezdí,“ slýcháváme. Málokdo si již představí, že horší je to s počasím, které umí být proměnlivé tak, že při dvacetiminutové jízdě do práce stihnete třikrát zmoknout a třikrát uschnout. Slunce a déšť se v Nizozemsku na podzim dokáží střídat stejně jako na vrcholcích Alp. Přesto se tam na kole jezdí. Co objeví oko odborníka dopraváka, když sedne na kolo?
Dalším klišé je „tradice". Někdy to vypadá, že v místech bez tradice to nepůjde. Ale každá legenda má někde počátek. Cyklistickou tradici si Nizozemci zaplatili dokonce krví a to překvapivě až v 60. a 70. letech minulého století. Teprve dvacet let po druhé světové válce začali občané Amsterodamu aktivně požadovat stále slibované a nepřicházející změny životní úrovně. Amsterodam zažíval každodenní dopravní kolapsy, politici a další „odborníci na dopravu" se chystali srovnat se zemí polovinu historického města a postavit kapacitní silniční průtahy. Nestalo se. Možná v tom někdo najde paralelu s dnešním stavem České republiky. Máme 20 let po změně politického systému a územní plány stále počítají s koncepty ze 70. let, jen se jinak jmenují a jinak zdůvodňují. Jestli jsme nespokojení, stejně jako byli Nizozemci tehdy, máme vůli s tím něco udělat? Zřejmě ano. Bohužel však zůstáváme stále u těch kapacitních radiál a u nekonečného sanování (tedy bourání) města.
Proč se dnes v Amsterodamu dobře žije, se dozvíte během fotoreportu „z města cyklistům zaslíbeného". Na závěr se centrálním Amsterodamem můžete i na jízdním kole projet.
Průvodce Amsterodamem ve fotografii najdete zde.
Autorem fotografií i textu je Květoslav Syrový – dopravní projektant v kombinaci oborů: doprava / urbanismus / životní prostředí. Absolvent ČVUT – Fakulty stavební, obor životní prostředí v kombinaci oborů uvedených výše. Nyní se již sedmým rokem zabývá integrací cyklistické dopravy od A do Z, tj. od plánování v území, projektovou a inženýrskou přípravu, až k realizaci a vlastním dozoru na stavbách. Dále je členem Komise Rady hl. m. Prahy pro cyklistickou dopravu a členem pracovní skupiny při Ministerstvu dopravy, kde se podílí na přípravě návrhů na doplnění české legislativy a technické literatury o prvky pro cyklisty. Pracuje jako poradce národního cyklokoordinátora. Je posedlý představou narovnaných zad nejen při jízdě na kole, ale i narovnaných zad morálních. „Čech totiž nemusí být cyklistou, jenž se nahoře hrbí a dole šlape“.