Smyslem tohoto článku je upozornit na nedostatky cyklistických stojanů používaných v Praze (i jinde v Česku) a vysvětlit požadavky na stojan používaný ve městě. Součástí jsou příklady vhodných cyklistických stojanů ze západoevropských měst, kde je již jízdní kolo považováno za plnohodnotný dopravní prostředek.
Pokud se v Praze při úpravách parteru vůbec počítá s cyklistickou dopravou a je instalován stojan, je v podstatě vždy nepříliš vhodného typu. Často se tak setkáváme s tím, že cyklisté i poblíž stojanu uvazují kola k zábradlí a dopravním značkám, popřípadě že stojan používají jiným způsobem, než jaký byl záměr výrobce (opírání z boku a pod., typický příklad je stojan na dvoře FS ČVUT v Dejvicích).
V podstatě všechny u nás používané stojany počítají s uchycením jízdního kola pomocí předního nebo zadního kola – zasunutím pneumatiky mezi ocelové tyče či trubky, do drážy a pod. Tento systém má několik nevýhod:
Těmto nedostatkům lze předejít použitím stojanu dokonce výrazně jednodušší (a tedy i levnější) konstrukce. Jediné požadavky jsou tyto:
Naprosto dostatečným stojanem je tedy například ocelová trubka ohnutá do tvaru U, zabetonovaná do země či jinak upevněná konci k zemi (viz příklad ze Ženevy).
O takovouto konstrukci se mohou opřít dvě jízdní kola (v mnoha případech dostatečná kapacita), v případě potřeby větší kapacity se stojanů umístí více vedle sebe. I velké „hnízdo“ stojanů tak nevytváří v parteru žádnou bariéru a lze mezi nimi volně procházet. Jelikož jsou u nás používané stojany většinou rozměrnější konstrukce, je potřeba pro ně hledat místa kde nepřekáží. Stojany zde popisovaného typu mohou být umístěny mnohem volněji, protože jejich půdorysné rozměry jsou zanedbatelné a jsou tak minimální překážkou.
Na fotografiích můžeme vidět, že navzdory velmi jednoduchému principu mohou být stojany ztvárněny mnoha způsoby, jediným požadavkem je zachování vhodné výšky a dostatečné pevnosti. Prosté provedení můžeme vidět na příkladu Ženevy, v Lyonu jsou stojany součástí sjednoceného mobiliáře (shodný design s litinovými sloupky a dalšími prvky). Další jednoduché řešení je např. v Roanne, historizující provedení v Paray le Monial…
Druhý příklad ze Ženevy ukazuje i přenosnou verzi, umožňující sestavení stojanu libovolné velikosti (svislé rámy jsou spojeny demontovatelnými trubkami).
Ženeva
foto: Matěj Boháč
Ženeva, přenosná varianta
Lyon
Clermont Ferrand
Roanne
Paray-le-Monial
Zwiesel – Německo
foto: Lucie Hniková
Článek je mým subjektivním pohledem, čerpám ze zkušeností nabytých každodenním používáním jízdního kola v Praze i v zahraničí a coby student architektury snad i něco tuším o městském mobiliáři. Ocením samozřejmě jakékoliv další názory a připomínky, rád a nezištně bych se podílel na tvorbě či výběru stojanu, který by pomohl k zatraktivnění cyklistické dopravy v Praze.
Snad se tento text stane inspirací pro radní, výrobce stojanů a další zúčastněné.